Hořící keř

Napovídalo se o něm mnoho, výsledek nakonec naplnil ohlasy. Zvlášť když má převýraznou tuzemskou příchuť, to potěší o to víc. Než se schoval srp a kladivo, dělo se tu hodně prasáren. Poměr sil byl předem daný. Třídílné televizní drama, které natočila polská režisérka Agnieszka Holland, je sakra ambiciózní. Dalo by se o něm rozepsat na několik stran, ale tentokrát bude lepší, když si každý přímo při projekci vytáhne to své. Ať to bude naléhavý scénář mladého autora, spolehlivá režie umně analyzující nelehkou dobu, velkolepá kamera Martina Štrby nebo přesný casting, kdy bez výjimky potěší proklepnutá jména Pauhofová, Trojan, Huba nebo Budař, stejně jako civilně úsporná Palachova matka (Jaroslava Pokorná). Naléhavé, objektivní, emotivní, tíživé, stále aktuální a hlavně nepolopatické. (15.08.2014)

Velmi dobrý první díl, o dost slabší prostřední část a poměrně neuspokojivý závěr. Avšak úvodní znělka je vynikající – ukazuje výjevy z tehdejší zábavy s prostřihy na tanky Varšavské smlouvy, což doprovází zvláštním způsobem zneklidňující hudební doprovod./// Pokorná coby Palachová působila velmi věrohodně a ze všech postav nejopravdověji. Pauhofová je nesmírně půvabná, ale typově mi do role advokátky neseděla a Kotek překvapil v pozitivním smyslu. Celkově to ve mně zanechalo dojem vyzrálé režisérské zručnosti a vycizelované výpravy, ale i určité omezenosti a malosti, a to ve smyslu prostoru – vidíme jen kousek ulice, není vidět za roh, stojí tam pouze pár demonstrantů atd. Já vím, je to televizní produkce, ale až příliš často jsem si připadala, že jen nakukujeme a dál nesmíme./// Hořící keř nevnímám jako velkou analýzu společnosti nebo drama se zásadním přesahem – na to by musel Holík scénář ještě rozpracovat (10dílný seriál si dokážu představit), aby pak většina postav působila méně bezkrevně a typicky./// 206minutový kinosestřih je díky kratší stopáži a absenci předělů možná lepší volbou než místy poněkud rozvláčná minisérie, takže si jej někdy pro porovnání pustím. Osobní P.S. Až příliš často se v Keři štrádovalo po Fildě, která (nečekaně) i po více než 40 letech vypadá stejně sociálně :). (16.12.2013)

Komunisti jsou kurvy. O tom žádná! Žili jsme čtyřicet let v režimu, který dělal represivně z lidí zmanipulované otroky, přičemž s plnou hubou vyšších ideálů zajišťoval blahobyt vládnoucí garnituře. A pak se to zlomilo! Zjistilo se totiž, že chozrazčot a centrální plánování vyplundrovaly "ekonomiku" Východního bloku, a Indiánům došlo, že by do pár let žrali omítku jako jejich poddaní. Naštěstí hned za hranicemi číhala neviditelná ruka trhu a nebylo nic jednoduššího, než schovat srp a kladivo jako podšívku a trošičku svůj nakradený kapitál a přístup ke zdrojům využít pro blaho sebe a svých potomků. A tak prostě za sebe nastrčili méně zprofanované držky a nechali nás, tlučhubovské studentíky, pořádně vycinkat, což se tentokráte naštěstí obešlo bez grilovačky psychotických dětí, a jedeme dál! Jsme šťastní!!! Co na tom, že nadále kormidlují ti samí zmrdi a jejich rodinní příslušníci a známí! Můžeme teď totiž i za hranice NDR a Jugošky, v pohodě si dáme hambáče u Meka, smíme mít dlouhé vlasy a svobodně nosit na tričku kdejakého vraha, aniž by nás zelený mužík ztřískal tonfou, a popkornové televize nám ukazují temné doby, abychom viděli, jak se máme dobře. Seksy Jirka a becherový Miloš se smějí! Všechno jde naprosto sametově, není už nutné žádné násilí a pokud jsi slabší kus nebo nevyješ, ona neviditelná ruka trhu ti pořádně zmáčkne hrtan a klidně chcípni. Naše děti jsou rády, že jsme jim "vybojovali" svobodu a ony teď mohou celé dny sedět na Assbookách a hltat, co je kůl a IN, abychom pak mohli s úsměvem na tváři investovat ty zbytky, které nám neukradla sociálka a berňák, třeba do nějakých globalizačních technologií novodobých, komerčních otrokářů, bez kterých se moderní člověk prostě neobejde. A hlavně je neustále nutno znovu a znovu připomínat, jak nám bylo tehdy zle!! Propaganda?? Neeeeeee! Soudruzi v HBO jen rekapitulují a jednomu je až smutno, když tu pak čte některé ty nadšené výšplechty uvědomělých dětí, které se v inkriminované době akorát tak třepaly ve fotrově pytlíku, když cinkal! Doufám, že nám to za pár let zase někdo zrekapituluje a natočí film o obětech stresu, cholesterolu z přepalovaných hranolků a osobních bankrotů. Prostě všude je a vždycky bude prdel o dvou půlkách a pořád ještě můžeme zapadnout do těch sraček hlouběji. (12.03.2013)

Kdo by to byl čekal, se že televizní minisérie bude moci pochlubit vyšší formální úrovní, než má většina české produkce mířící do kin? A nejen tou. Ondříčkovo Ve stínu, považované za jeden z nejlepších českých filmů minulého roku, bylo chváleno (alespoň) za Trojana, pěknou kameru, výpravu a dobovou atmosféru, jenže Hořící keř nabízí tohle všechno v ještě vicizelovanější podobě a přidává k tomu navíc úctyhodný dramatický náboj a promyšlený pohled na místo činu Jana Palacha v národním povědomí. (13.02.2013)