Hořící keř

Poněkud edukativní momenty snímku (autor scénáře má ale za sebou vynikající analýzu v knize o začátcích normalizačního Barrandova) vyvažuje (na televizi dvojnásob) vybroušené řemeslo (v zemi, kde se filmařem může stát každý) a důležitost tématu (s přihlednutím k přehnaným pózám všudem kolem dokonce trojnásob). (30.05.2013)

Nebudu se pouštět do argumentačního střetu s některými komentátory z mé topky, a brojit proti jejich (pro mě nepochopitelnému) požadavku na korektní "objektivitu" ani proti neadekvátní potřebě rozvádět myšlenky o tom, že současnost je stejně prohnilá, jako období totality. To je vážně spíš důkaz oné nic neříkající a po povrchu věci plující "blbé nálady". Pro mě jde každopádně o jeden ze tří nejlepších "českých" porevolučních snímků a zároveň o další důkaz, že zdaleka největší problém naší kinematografie tkví v tom, kteří režiséři se dostávají k financím pro natočení celovečerních snímků. (11.01.2014)

herecky Táňa Pauhofová fajn ostatný nie až tak moc výrazný, občas nejaké tie dramatické scénky majú dobrý nádych ale v konečnom výsledku nedokážu patrične vystužiť tento smutný príbeh, je to celé strašne schématicky uvlečené bez väčšej režisérskej invencie, skutočnej dravosti, či údernosti a hlavne na takej rozsiahlej minutáži, tie umelecky podané neustále odrazy ľudí v oknách, zrkadlách bez hĺbky, úplne zbytočné, Agnieszka Holland stále pre mňa ostáva dosť precenená režisérka, z tohto sa dalo vyťažiť ďaleko viac /60%/ (02.02.2014)

Jak píše Verbal, všude prdel o dvou půlkách, jen u nás je k tomu i trojitá brada A k filmu? Nelíbil se mi. AH (zvláštní shoda:-)) je přeci jen Polka a ženská, takže trochu jinde. Příběh největšího českého tragidebila, který se upálí, protože chce vyburcovat národ vepřových brad a umaštěných zátylků, měl točit někdo jiný, třeba Troška (03.09.2013)

Hořící keř je jednoznačně nejlepším českým filmem uplynulého roku a jedním z vůbec nejzdařilejších děl polistopadového období. Prolnutí zřejmě kvalitního scénáře - povzbuzujícím faktem je i mladý Štrbův věk - s vyzrálou režií Hollandové a nesporně velkým tématem a nosným příběhem se stalo skutečným diváckým zážitkem. Vynikající výkony předvedly sympatická slovenská "českoslovenka" Taťjána Pauhofová a Jaroslava Pokorná v roli Palachovy sedmibolestné maminky. Nad průměrem se pohybuje i Martin Huba ve velmi nevděčné úloze nomenklaturního stalinisty Nového a druhá Taťjána Medvecká jako ošetřující Palachova lékařka (Jaroslava Moserová ?). Přesné postižení doby, smysl pro detail i důslednost při zachycování dobových reálií dále dokreslují všelidský rozměr Palachovy altruistické tragédie. Věcnost přístupu autorského týmu dokládá i v závěrečných titulcích také seznam ostatních "pochodní" protestujících proti podlé agresi zemí Varšavské smlouvy, jejíž obětí se naše země před 45 lety stala. Hledáme-li na komunistickém režimu slabá místa i způsob jejich adekvátního postižení, nabídne nám HOŘÍCÍ KEŘ hned celou paletu demonstrací těchto neodpustitelných jevů a postupů. Je jejich výraznou názornou anatomií. Současně drobnokresba, kterou Hollandová zvolila, zachovává nezkresleně nadčasový rozměr dějů i odkazu roku Pražského jara. A to nejen pro starší, ale jak naznačuje hodnocení na ČSFD, ale i pro mladší generaci či generace. Tato skutečnost těší dvojnásob. (02.01.2014)