On a jeho sestra

Dejove plytka taskarice z rane doby, kdy nemy film presel do zvukoveho. Vzdy se naivnimu herectvi Anny Ondrakove culim, na druhou stranu ale musim rict, ze me bavi. Pisnicka "Ruzove psanicko" je otravna, jeji zpivani na poste, spolecne s choreografii pracujicich uredniku je vsak uzasna. Jinak slabsi komedie. (03.04.2016)

Burian i Ondráková jsou oba bezesporu skvělí komičtí herci, ovšem dohromady jim to nějak neladilo. Každý z nich je natolik talentovaný, že potřebují velký prostor, který sobě po boku nikdy nemůžou dostat. Ovšem ono tady ani moc nebylo co hrát, scénář byl mizerný, prakticky žádný děj, jen občas se chytly nějaké ty gagy. Ovšem na to, že zvukový film tehdy slavil teprve své druhé narozeniny, je to pořád poměrné zdařilé dílko (v porovnání s ostatními filmy roku 1931). (28.10.2012)

Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. (14.05.2012)

Vlasta Burian podruhé v uniformě, tentokrát pošťáka. Jednoduchý příběh plný groteskních situací a zmatků, ve kterém Vlasta přenechal centrum diváckého zájmu mladičké Anně Ondrákové, která se tu v komediální ztřeštěnosti opravdu doslova vyřádila. Vlasta však samozřejmě nezůstal pozadu a předváděl svoji vlastní komiku, kde dominuje hlavně jeho mluva. Krátce dokonce i předvedl své umění imitace hudebních nástrojů. A o co dějově jde? O divadlo. Nazkoušet hru a zahrát. Avšak nafrněná divadelní hvězda odmítne hrát hlavní roli, což pošťák Brabec využije k protlačení své sestry, pro kterou je to sen, čímž se začnou dít věci. Snímek po humorné stránce obsahuje snad všech. Od klasické grotesky přes bláznivou komedii až k obyčejným dialogovým vtípkům. A vše takto dohromady funguje dodnes. Někteří diváci mohou být zklamáni, neboť Anna Ondráková Vlastu Buriana svým výkonem skutečně zastiňuje, ale to na věci nic nemění. Snímek pobaví, což také bylo účelem. (26.06.2020)

Cosi snad ještě méně než anekdota. Zpřeházený katalog gest, grimas, vtipů, písniček a frází by se snadněji mohl stát parodií žánru i doby či posloužit jako odstrašující příklad lidové prvorepublikové zábavy než se proměnit v živé komediální dílo z divadelního či poštovního prostředí. Na druhou stranu lze snímek ovšem chápat jako subverzivní kritiku popřevratové krize mravů na poštovních úřadech. Několikrát se mi vybavilo, jak si třeba Sigismund Bouška stěžoval Otokaru Březinovi: „[…] pošta za republiky je hrůzně nepořádná! Nemáme nikde pořádek, všude je anarchie a chaos. Poštu dostanu až večer (za Rakouska dvakrát denně a přesně), a to třeba noviny až za 3 dny…“. (22.05.2014)