Královský víkend

Úsměvná story, která by dokázala rozsvítit den, kdyby si sama nepodtrhla nohy. Laura Linney je i před padesátkou kouzelná a Bill Murray si bez zaváhání krade celý Hyde Park pro sebe, ale nevyrovnanost jednotlivých epizod a nevěrohodná finální melodramatičnost mi nedovolují jít výš. A vzhledem k tomu, jak snaživě se Roger Michell snaží spojit politické narážky s romantikou, mě to i upřímně mrzí. (11.03.2013)

Největším dramatem tohoto filmu je vlastně to, jestli si královský pár dá nebo nedá na pikniku s prezidentem spojených států hot dogy, které jsou jim nabízeny, anebo nikoli. Film skoro evokuje trochu absurdity, ale toho se nakonec zalekne a chce tomu dát pořádné emoce a historický smysl. To se nedaří. (07.04.2017)

Panské sídlo, letní bydlo, hlavní vřídlo pro společensko-soukromý dýchánek. Americký hot dog a anglické „thé“ – neslučitelné, nepoživatelné? Odšněrujme oficiality, ale zachovejme dekorum protokolu jménem koruny, upevněme vztahy a vstřebejme poněkud uvolněné prezidentské stavy. Cink, cink, na zdraví a opětov/a/né státní návštěvy. (21.11.2016)

Když se mi na obrazovce objevily titulky netušila jsem, co si o filmu mám myslet. Nevěděla jsem jestli se mi to líbilo nebo nelíbilo. Nakonec (po dlouhém rozvažování) se mi film nelíbil. Vlastně mě to dost nudilo. Franklin Roosevelt je opravdu velká osobnost, ale víc než kolem něho se to točí kolem Daisy, která není zajímavá vůbec, takže nuda. (16.06.2015)

Koktající anglický král na návštěvě u záletníka na vozíku, v předvečer II. světové války. Roger Michell, režisér skvělého Notting Hill, pravděpodobně začal hulit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak se mu povedlo natočit nejdivnější film roku, který vás svými znepokojivými výjevy a pseudouměleckými záběry bude děsit v nočních můrách. Už nikdy nechci vidět Billa Murrayho pod vodou v bazénu. Ani Lauru Linney, kterak navléká stařence punčochy. A už vůbec ne tancující indiány a obrovské hotdogy. (06.02.2013)