Bling Ring: Jako VIPky

Film o tom jak se skupina teenagerů snažila být jako celebrity. V každé části kdy chodili po domech slavných osobností či pařili na párty jsem se docela nudila a říkala jsem si: ježiši doufám, že už je někdo konečně chytne. "Jak může být dnešní svět tak povrchní?" - říkala jsem si. Být výjimeční jenom tím, kolik drahých věcí mám na sobě apod. Jediné co mě na tomto filmu vcelku zaujalo bylo následující: domovní prohlídky, výpovědi zúčastněných a konečný dopad na postavy. Ten konečný dopad na životy postav ovšem nebyl tolik kvalitně řečen, jak bych si představovala. Řekla bych ještě jedno: chtěli být výjimeční a být oblíbení a to se jim povedlo - akorát trochu v jiném slova smyslu. (21.01.2014)

Tenhle kousavý film udělal z Emmy Watson konečně bezkompromisní top sexsymbol jedenadvacátého století, a mě fascinuje, jak málo lidí si to nejspíš uvědomuje. Herecká módní policie podle Sofii Coppoly a zároveň bezkonkurenční modla pro magory, kteří potešeně sledují jepičí životy celebrit. Fetishist and proud. (21.01.2015)

Když se režisér(ka) věnuje dlouhodobě jednomu tématu, čekal bych, že se bude dostávat hlouběji, ne se víc a víc topit na povrchu. Bling Ring ale trpí generalizací a zploštěním na všech úrovních a těží jen z toho, že když se povrchnost zobrazuje skrze povrchnost, nelze to odsoudit. Nová Coppola tvoří nízkorozpočtovou paralelu k Luhrmannově Velkému Gatsbymu, jen je mnohem jednodušší na všech úrovních. (17.06.2013)

Spolu se Spring Breakers a Pain & Gain tvoří Bling Ring letošní neoficiální trilogii o paradoxech a vyhrocených projevech amerického snu. Který film bude váš osobní favorit pak závisí i na tom, jestli máte blíž k halucinogenům a beach parties, steroidům a posilce nebo ke kokainu a celebrity culture. Kokain je vlastně ve všech třech filmech, ale vy víte, jak to myslím. (20.09.2013)

Na Bling Ring jsem se těšila hodně dlouho a moje očekávání byla víceméně naplněna. Pokud se na začátku přenesete přes osmdesáti stránkový scénář plný "yo bitch" a "oh my gosh", plytké vyznění a duckfacy, pak bych řekla, že vám v dobrém zážitku nic nebrání, protože nic z toho rozhodně nebylo bezúčelné. Povrchnost mladých je tu opravdu vyhnána do extrému, což záměrně budí znechucení nad dnešní facebookovou generací. Nad zveřejnováním ukradených trofejí na facebooku a ledabylým chlubením se přátelům "No jo, byli jsme u Paris, it's chill" zůstává prostě rozum stát. Scény z Parisiina domu byly jednoduše nejlepší, ale možná je to jen můj dojem proto, že ji nemám ráda a taky jsem jí to tak trochu přála. :)) Emmu Watson začínám opravdu zbožnovat, navíc jí to s americkým akcentem a tmavými vlasy sluší. Kromě ní si pro sebe všechny scény ukradl Broussard, hodně zajímavý a neokoukaný talent. Coppole se zase jednou něco povedlo, obzvlášt vezmeme-li v potaz, co tím vším chtěla vlastně říct. P.S.: K českému názvu se radši více vyjadřovat nebudu, bez vulgarit by se to neobešlo. (08.09.2013)