Stárnoucí gigolo

Stárnoucí gigolo aneb "Šlechtitel dámských duší" jak trefně napsala Andrii je film pocitový, melancholický s přesnou dávkou ironie a skvělých dialogů a naprosto uchvacující, krásnou a křehkou Vanesskou, která byla pomyslnou třešinkou na tomto výborném filmovém dortíku. Chutnal tak, že jednou stačit nebude. (07.08.2018)

Celou dobu jsem si říkal, že to je hodně slabá Allenovka a ona to Allenovka vůbec není, jen mě zmátla Woodyho hlavní role. Stárnoucí Gigolo je asi nejznámější film Johna Turturra a přestože je herecky zvládnutý velice dobře, režijně už tolik nezaujme a to hlavně kvůli neskutečně pomalému tempu příběhu a minimu vyloženě vtipných situací. (03.11.2018)

John Torturro má za sebou asi zvláštní zkušenost: Jeden si jako herec s ambicemi horko těžko zajistí režii filmu, jako posilu přizve hrajícího režiséra, a ten z ničeho nic a jako z udělání píše a režíruje místo něho. Bylo to tak? Nebylo? Je evidentní, že přinejmenším svou postavu si Woody napsal sám [k útočící židovské domobraně: What is this? I think you've got the wrong guy. I've already been circumsized! ], a i když možná přímo nehulákal non-stop megafonem na štáb, je nesporné, že přítomnost na placu či jen vědomí angažmá newyorské ikony mělo na hnětení tvaru zásadní vliv. Všechno, co tu není Woody, je televizně mdlé. Dobře, že toho není moc, ale není jisté, že by vznikl lepší film svého druhu, kdyby byl poměr složek namíchán v jiném poměru. Pro příznivce je dokonalá slast vidět Woodyho Allena zase jednou plně soustředěného na herecké úkoly, bez ohledu na to, že se jich zhošťuje stále stejně (dobře). Torturrův přínos spočívá v romantické rovině filmu. Ta ho posouvá blíže k neosobité hallmarkovosti sobotně odpoledních televizních výplní v takové míře, jakou by Woody Allen ve vlastní produkci nikdy nepřipustil. Vidět ho ale v něčem takovém je skoro zajímavé a někteří si vzpomenou na Zahraj to znovu, Same, film, který Woody zkraje své kariéry svým přínosem obohatil, zároveň ale úplně nepohltil. Na všechny v luxusním ansámblu, jaký jsou pro své nevelké filmy schopni zajistit jen režírující herci, se skvěle kouká a to je asi tak to nejlepší, co lze o nich říci. Donde hay amor, hay dolor. (25.03.2017)

Film, ktorý by hravo zapadol do Woodyho poslednej, už tak trochu "zotrvačníckej" fimografie. To nemyslím v zlom, pretože tento typ totálne ľahkých, nič neriešiacich filmov mám naozaj rád, so všetkými pozitívami aj negatívami. Aj tak mám z toho celého pocit, že John Torturro mal hlavnú motiváciu zahrať si s Woodym a dať trojku so Sharom a Sofiou, len nevedel ako na to, tak si to celé sám napísal aj zrežíroval týmto spôsobom:) (29.06.2015)

Já docela chápu to nízké hodnocení, on ten příběh zase až tak výrazný není, aby zaujal širší diváckou oblast. Já jsem do poloviny váhala a byla přesvědčená, že dám jako ostatní průměr, ale pak vstoupila na filmové plátno Vanessa a dala celému příběhu s Fioravantem tak zvláštní a smyslný esprit, že jsem na konci nemohla jít níž. Celé se to neslo spíš v tom melancholickém, mírně úsměvném duchu a když Van občas něco pronesla, tak jsem cítila dokonalé souznění. K tomu dopomohl zcela jistě její výrazový rejstřík, který je úchvatný. Myslím, že pánskému osazenstvu by tam pohled na některé z krásných děv určitě lahodil:-) Murray, kterého hrál Woody tam mezi všemi poletoval, občas se mu podařilo pronést nějakou vtipnou hlášku a zaznělo tam jedno rčení : "Kde je láska, tam je i bolest", které je dokonale pravdivé. (31.05.2015)