Počestné paní pardubické

Sice mi bylo vždycky líto, že ta krásná paruka Jiřiny Štěpničkové, na které byla postavena dobová propagace, byla skutečně jen pointou celého filmu, ale jinak je to skvělá věc. Ideální k závěru Protektorátu s kohortou hvězd epilogujících (Kabátová) i právě nastupujících (Medřická). Člověk si pošmákne hláškujícího Plachtu, sexy dekoltovanou Bušovou i lieblinga Nezvala. (13.08.2010)

Že počestné, no určite. "Zatracení ženský pokolení" - táto hláška odznela minimálne 5x vo filme a stále viac a viac mi vyčarovávala úsmev na tvári. Milá komédia, avšak keď šialená doprovodná hudba prekričí dialógy, tak dojem zráža okamžite. Bolo to, už ako tradične u Friča, narýchlo zbúchané, ešteže mal na placi v tom čase hereckú kvalitu s lídrom Marvanom. "- Všimli jste si jak je tá nevěsta bledá? - Však ona zčervená když si najde milence". (12.02.2012)

Komedie? No fujtajxl! Smích? Jedině trpký. Vážení, tohle fakt není komedie, to je přehlídka nejhorších lidských vlastností. Lež, přetvářka, sobectví, pýcha, úplatnost, předsudky - tohle vše se ve filmu vyskytuje. Všechno je zde strašně přehnané, všechny ty metrnice se předhánějí, která z nich bude ta nejhorší. Pak tady máme kupu zbabělých podpantofláků, za které rozhodují jejich ženušky. A na druhé straně se nachází kat a jeho žena, jediní čestní a pravdomluvní na celém širém světě. Ne, pardon, ještě tu jsou další dva lidé z různých společenských vrstev, kteří se milují nešťastnou láskou. Vlastně je to tak trochu červená knihovna, nenápadně vklíněná mezi spáry zločinu a lačnost a haštěřivost paniček. Ano, možná tenhle film ke konci války Češi potřebovali, možná je polil živou vodou, na mě ale po těch letech působí neuvěřitelně přehnaně, a to měl Frič k dispozici všechny použitelné elitní herce. 70% (24.09.2015)

Nádherná kostýmní komedie o tom jak to měl ve středověku kat jako osoba snížená těžký. A lidské klebety(dnešní drbny) už tenkrát byli stejné jak dnes. A proto zlatá slova purkmistra-Zatracené ženské pokolení za zmínku stojí slavná scéna s Katovkou u soudu a proti ní paní Kostíková. "ať mě neleze na kůži" a pod. To je k popukání. (23.12.2007)

Znamenitá Krpatova divadelní hra, která si mezitím získala sympatie především mimopražských diváků se zásluhou brilantního filmového scénáře proměnila ve vycizelovanou, sžíravou satiru posmívající se všem tmářům, pokrytcům, cizoložníkům i zuřivým strážcům morálky a mravopočestnosti. Epizody ze života ctihodných občánků, pohybujících se po pardubických ulicích a ryncích osmnáctého století, jsou ve filmu poskládány tak, aby se divák ani na okamžik nenudil: nechybí humor, inteligentní, hravý, veselý, a také láska a intriky, s nimiž lze dosáhnout lecčeho nekalého. Vyrovnanému hereckému obsazení kraluje výtečná Jiřina Štěpničková, která zas a znovu potvrzuje svůj výrazný komediální talent, a Terezie Brzková, jejíž nesnášenlivá, panovačná hraběnka je zajímavým kontrastem k dobrotivé, laskavé babičce Boženy Němcové. Zatím jen zpovzdálí se dere ke slovu nová krev, generace nejmladších hereckých osobností, už tady ovšem naznačující leccos z pozdějších velkých kreací (dryáčnická epizoda tehdy sotva čtyřiadvacetileté Dany Medřické). Vkusný, ironií nabitý snímek z jednoho historického zastavení v dobách dávno minulých a ne právě marných, je dalším z početné řady nadčasových děl Maca Friče, který se po dvou prominentních zakázkách pro německý Pragfilm opět vrátil ke svému věrnému "barrandovskému" týmu. (04.10.2008)