Dvanáct měsíčků

Pohádka o Dvanácti měsíčcích v psané podobě nepatří k mým oblíbeným. Svého času mě příjemně překvapila ruská hraná verze, modernizovaná česká příjemně překvapila též. Maruška je sympatická, lokace natáčení krásné, dvanáct měsíčků je skvělá banda, miluju leden, pro jeho upřímnou lásku k bílému králíkovi (ano, byl kouzelný, když takhle zaboříte nos do jeho srsti...), miluju prosinec, který by ve mně s nevrlostí našel svého mistra a miluju apríl pro jeho vlídně škodolibé vtipy. Vykrádačka zejména Tří oříšků, jistě. Nelogičnosti? Brutální! Proč se z hloupé, sobecké a poťouchle skrytě agresivní Květy stala hysterická psychopatka, když ani před tím se nekrotila v projevech? Proč byli v té vsi vyšinutí všichni? Proč ty paruky a zmalování holek jak v Mrazíkovi? Na druhou stranu, dobrá hudba, výborné scény u měsíčků a pak taky kouzelný králík. V porovnání s mnohou z nových pohádek jen lituju, že těch měsíců není mnohem víc. (22.12.2013)

Ha, záhada Stonehenge vyřešena! Od Karla Janáka jsem čekal jen to nejhorší... A tentokrát to nebyl úplný odpad. Atmosféra sice vykrádala Tři oříšky pro Popelku, macecha s nevlastní sestrou zase jako by přijely na prasaty tažených saních přímo z Mrazíka, nicméně klady tu byly. Především představitelka Marušky, neokoukaná, moc hezká a přirozená dívka. Líbila se mi i kamera, která si zasněžené exteriéry vyloženě užívala a spolu s hudebním doprovodem vyráběla vcelku působivé scény. Škoda, že pohádka byla až příliš ukřičená, jak už to u českých pohádek poslední doby bývá, že si měsíčkové až příliš hráli na "něco na způsob nebe z Anděla páně" a že celé to "velkolepé" finále bylo pořádně směšné. Dvě a půl hvězdy, čistý průměr. Den po zhlédnutí zaokrouhluji dolů. (24.12.2012)

Abych parafrázoval Marigolda: "český divák miluje své pohádky..." Ať už jsou jakékoli. Takže: pokud člověk nakrásně pomine různé inspirace (které nevadí, pokud slouží příběhu), to, že skupina měsíčků vypadá, velice mírně řečeno, jako banda vilných staříků a (s oběma zavřenýma očima) nechce zabít Veroniku Žilkovou, která si herectví snad už nepředstavuje jinak, než jako sled hysterických, pitvořivých výstupů, pak tahle pohádka postrádá důležitou složku, která se jmenuje Němcová. Nic tam z ní, kromě kostry, nezůstalo, nastoupila jen lacinost, přehrávání, nelogičnost a hloupost. A Janák! Po mučivých Rytířích pokračuje série naprosto zbytečných prací. Jeho připravované Lovce mamutů, i s přihlédnutím k tomu, že jsem je četl jen ve škole a povinně, s radostí vynechám. (27.12.2012)

Nechat natočit vánoční pohádku zrovna Karla Janáka mi přišlo jako dost pochybný nápad. Oukej, samotný příběh nejspíš pro celovečerní stopáž opravdu potřeboval rozšířit a nápad s ženichem nebyl marný. Jenže scénář to nezvládl, aniž by všechny motivy uspokojivě spletl a rozpletl. Herecky je tu nejlepší Roman Vojtek, hlavní hrdinka sice vypadá sympaticky, ale její představitelka neměla co hrát. (05.01.2013)

Panu Janákovi se podařilo natočit českou odpověď na Mrazíka a aby toho nebylo málo, tak přitom vyřešil i jednu z největších záhad na světě. Konečně víme k čemu vlastně sloužil ten slavný a nejrůznějšími tajemstvími opředený Stonehege. Jak prosté je objasnění této záhady. Pohádka to byla opravdu nudná. Ale já jsem chtěla vidět jako to celé dopadne. Na štěstí tu bylo pár postav, které jí držely na svých bedrech, především to byla Macecha a její dcera Květa. Kam se na ty dvě hrabe Macecha s Marfušou z Mrazíka. Květa Marfušu s přehledem strčila do kapsy. Karel při příjezdu do rodné vesničky vypadal jako ruský bohatýr a to jeho vyřvávání bylo docela trapné. Pro mě na tuto pohádku ještě neuzrál ten správný čas. Ale třeba jednou se z tohoto díla stane kult a já na ni změním svůj názor. Ovšem, teď to opravdu není možné. (27.12.2012)