Princezna se zlatou hvězdou

Prijde mi, ze tahle pohadka neni tak casto hrana a ono to vlasne ani zadna skoda neni. Pribeh naprosto jednoduchej, navic zadny postupny provokovani prince, pri prvni prilezitosti princezna vsechno vybali. A dialogy jsou navic silene versovany, obcas se to sice dari, ale obcas to pusobi dost nucene. Aspon, ze herci jsou docela pohodovy, v cele se Stanislavem Neumannem, kterej je z nich asi nejlepsi a ze je pohadka kratka je taky plus. Mezi pohadkama se jedna o lepsi prumer, takze slabsi 4*. (31.12.2007)

S poetickými kudrlinkami jednoduchý přímočarý příběh z Pohlreichovy říše bez hluchých míst s nevtíravě nenápadným, ♫ jediným hudebním zápisem B.Sedláčka do dějin kinematografie, který se zdaleka neomezuje jen na budovatelský optimismus, ale propojuje i modernu let meziválečných s aktuálním Bruselem. Kamera zkušeného Jana Rotha a nenápadně přínosná výprava. Kyselková JE princezna, čistá tak, že si na ni ani hygiena nepřijde, a zkušení herci jí pomáhají ostošest. "Jsme proti lásce bezbranní, když pod hvězdami raní, prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani." 4-5* (27.12.2012)

Verím, že keby som pointu s princezniným prestrojením niekomu vysvetľoval, znela by naivne. Ale na mňa efekt sňatia kapucne fungoval. Ona vážne vyzerala ako myší kožíšek inak. Nuž, šaty robia človeka. A hlavne kuchár bol podarený. Vybrať adekvátnu varechu ako reprezentatívny prvok, je tiež niekedy umenie. Veršovaná vrava ma bavila, piesne a tanečky som zniesol, politický kontext nehľadal. Ani si nemyslím, že by sa ponúkal sám, aj keď zase dosadiť si ho tam nie je problém. (19.11.2016)

Navzdory budovatelské mánii pětiletek let 50., natočil Martin Frič velmi příjemnou a originální pohádku, která se stala jednou z nejvíce reprízovaných a dodnes je pravidelnou součástí vánočního programu českých televizí. Jedinečnost pohádky je dána jednoznačně formou. Veršované dialogy, písně, parádní intonace mluveného slova. Na pohádku má film překvapivě deprimující atmosféru. Je to dáno strachem z Kazisvěta, životem princezny ve vyhnanství a také prostředím. Jde jednoznačně o interiérovou záležitost, která působí s křiklavým obarvením poněkud nepřirozeně a uměle. Navíc samotný princ Radovan působí smutným, tápajícím dojmem. Pepíček Zíma se mi v této roli nelíbí. Je příliš dobrý a působí trochu dojmem ňoumy. Situaci zachraňují optimističtí sluhové a zejména šéfkuchař v podání skvělého Stanislava Neumanna. Nakonec se vše v dobré obrátí. Lada odhalí svou totožnost, Radovan procitne z letargie a Kazisvět dostane na zadek. Jak se říká. Konec dobrý, všechno dobré. 81% (31.08.2011)

Další z řady těch lepších pohádek, které jsem v dětství viděl opravdu mnohokrát, ovšem do mého TOPU se nevešla. O pověstný fous. Možná i přes menší naivitu samotného příběhu, možná proto, že mi přišel místy dost nevyvážený. Nicméně vtipnost tu rozhodně nechybí, princezna Lada v podání Kyselkové byla pěkná, Pepík Zíma coby princ si taky nevedl vůbec špatně, nicméně nejlepší byl stejně „hlava pomazaná“ Kazisvět v podání Martina Růžka. Mladého Vinkláře v roli kuchtíka bych snad nikdy nepoznal – nebýt závěrečných titulek…60% (25.12.2018)