Princezna se zlatou hvězdou

Padesátá léta končí a ideologie v české filmové pohádce prochází proměnou – už žádné prvoplánové kolektivistické juchání, jen tu a tam prostřih na mnicha slizce hledícího na polonahou tanečnici, trocha kvazinacistické symboliky kolem hlavního padoucha nebo princezna nacházející oporu a úkryt mezi proletariátem. Nenápadné a o to účinnější. Jinak se Frič snaží hlavně uklohnit pořádný velkofilm hollywoodského střihu, což se v praxi projevuje přebohatou výpravou s takovou spoustou barviček, až z toho bolí oči, velkoryse (a poněkud těžkopádně) prokomponovanou muzikou a především přepečlivou choreografií všeho, co se hýbe – nejen baletních výstupů, ale i švihlé salutáže Kazisvětovy armády, kuchařova šermování vařečkami nebo oduševnělých gest princezny Lady. Vedlejší motivy s Kazisvětem a kuchyňským hemžením vycházejí výborně a člověku se zaryjí do paměti; horší je to s hlavním příběhem, s „uměleckými“ vložkami a se Zímovým princem, z kterého jsem už jako malé děcko cítil divnou faleš (jak třeba ten rádoby dobrý princ jen tak pro zábavu pouští hrůzu na chudáka kuchaře…), zrovna jako z pění o létavicích, hvězdných vodopádech a lásce, co je žár i hořký chlad. A tak nějak podobně bych to shrnul i dnes – snad až příliš ambiciózní pohádka s pár velice povedenými místy k zapamatování, ale s divnou falší a nosem hodně nahoru. (02.10.2014)

Prijde mi, ze tahle pohadka neni tak casto hrana a ono to vlasne ani zadna skoda neni. Pribeh naprosto jednoduchej, navic zadny postupny provokovani prince, pri prvni prilezitosti princezna vsechno vybali. A dialogy jsou navic silene versovany, obcas se to sice dari, ale obcas to pusobi dost nucene. Aspon, ze herci jsou docela pohodovy, v cele se Stanislavem Neumannem, kterej je z nich asi nejlepsi a ze je pohadka kratka je taky plus. Mezi pohadkama se jedna o lepsi prumer, takze slabsi 4*. (31.12.2007)

Ráj toho opravdu blaženého dětství - to je svět jedné z pohádek v tomto ohledu stále nedoceňované Boženy Němcové a v tomto žánru ne příliš předpokládatelného Martina Friče. Idyla, která je silnější než skutečnost, svět, v němž se lidé mají opravdu beze zbytku až andělsky navzájem rádi. Lze to zpochybňovat, lze s tím polemizovat, ale nedokáže to změnit nic na tom, že Marie Kysilková je opravdu půvabnou princeznou a princ Radovan rázným budoucím králem. Za zmínku stojí i letmé setkání dvou slavných babiček našeho filmu: Jarmily Kurandové a už opravdu stařičké nezapomenutelné Terezie Brzkové. Plechová kavalérie krále Kazisvěta je naopak zosobněním lidského papundeklu se vším všudy. PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU reprezentuje ve vrcholné a stěží překonatelné úrovni vrchol někdejších starých pohádek z nejrůznějších starých kalendářů, zežloutlých čítanek z ještě předminulého století i prvních edic dětských knih, které tak stačily zfousovatět přes těch sto let, jak je znaly ještě naše babičky a pradědové ve svém dětství. Tuto idylu však zdobí navíc skutečný cit a opravdová líbeznost mravu i citu. Můžeme se tomu smát, ale neměli bychom tím pohrdat nebo to přehlížet. V naší době vypjatého hulvátství a hodnotového nihilismu a cynismu je takto pojatá čítankovost pohlazením na duši. Pohlazením, které hladí. Hlazením, které posiluje. A sílí. (17.12.2007)

S poetickými kudrlinkami jednoduchý přímočarý příběh z Pohlreichovy říše bez hluchých míst s nevtíravě nenápadným, ♫ jediným hudebním zápisem B.Sedláčka do dějin kinematografie, který se zdaleka neomezuje jen na budovatelský optimismus, ale propojuje i modernu let meziválečných s aktuálním Bruselem. Kamera zkušeného Jana Rotha a nenápadně přínosná výprava. Kyselková JE princezna, čistá tak, že si na ni ani hygiena nepřijde, a zkušení herci jí pomáhají ostošest. "Jsme proti lásce bezbranní, když pod hvězdami raní, prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani." 4-5* (27.12.2012)

Veršovaný scénář je roztomilý, Marie Kyselková a Josef Zíma jsou hezký pár, Martin Růžek mi kdysi naháněl opravdový strach a kuchař Stanislava Neumanna mě baví víc a víc... Bohužel je ale Princezna se zlatou hvězdou také bůhvíproč plná neskutečně otravných tanečních čísel (zřejmě pozůstatek z divadelní předlohy), která jednoduchý příběh jen zdržují. (27.12.2014)