Princezna se zlatou hvězdou

Zvláštní úkaz – pohádka, která je hrozně zastaralá (i na svou dobu), směšná a v některých fázích dokonce nevkusně kýčovitá. Ráž ani Kyselková moc hrát neumí (uchytili by se spíše coby recitátoři) a legrační básnivé dialogy jim ani trochu nejdou. Do toho věčný záporák Růžek, který dal do svého diktátora všechnu sílu. Jenže co na tom všem, zvláštní podmanivovst této pohádky vše vynahrazuje. Nádherný únik do pestrobarevného světa, kde nic neschází a všichni jsou nesnesitelně optimističtí. Přesně tohle od pohádky očekávám a v čase svátečním opakovaně vyhledávám. Princezna se zaltou hvězdou je mým průvodce štědrého dne už dlouhé roky a oproti jiným nemám pořád dost. Skvost! (31.12.2005)

V mnoha ohledech minimálně na české poměry unikátní pohádka - u mě ale neboduje hlavně kvůli tomu brždění děje "esteticky a umělecky" hodnotnými vsuvkami. Každopádně role prince Radovana udělala z Pepíčka Zímy bosse všech bossů - však jeho chrabrý mečík shora učinil to, co v zemi Ladiných niv zdola hrdinný sociálně uvědomělý lid (na který se Lada typicky buržoazně nespolehla a kvůli tomu musela absolvovat exil a celou tu šarádu;)). A to se za komančů muselo cenit víc než kdy jindy:) Přiznejte si ale, že nejvíc si odsud nepamatujete nikoho jiného než Martina Růžka jako Krále Kazisvěta;) Hlavně za něj červených 70%. (01.10.2014)

Ráj toho opravdu blaženého dětství - to je svět jedné z pohádek v tomto ohledu stále nedoceňované Boženy Němcové a v tomto žánru ne příliš předpokládatelného Martina Friče. Idyla, která je silnější než skutečnost, svět, v němž se lidé mají opravdu beze zbytku až andělsky navzájem rádi. Lze to zpochybňovat, lze s tím polemizovat, ale nedokáže to změnit nic na tom, že Marie Kysilková je opravdu půvabnou princeznou a princ Radovan rázným budoucím králem. Za zmínku stojí i letmé setkání dvou slavných babiček našeho filmu: Jarmily Kurandové a už opravdu stařičké nezapomenutelné Terezie Brzkové. Plechová kavalérie krále Kazisvěta je naopak zosobněním lidského papundeklu se vším všudy. PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU reprezentuje ve vrcholné a stěží překonatelné úrovni vrchol někdejších starých pohádek z nejrůznějších starých kalendářů, zežloutlých čítanek z ještě předminulého století i prvních edic dětských knih, které tak stačily zfousovatět přes těch sto let, jak je znaly ještě naše babičky a pradědové ve svém dětství. Tuto idylu však zdobí navíc skutečný cit a opravdová líbeznost mravu i citu. Můžeme se tomu smát, ale neměli bychom tím pohrdat nebo to přehlížet. V naší době vypjatého hulvátství a hodnotového nihilismu a cynismu je takto pojatá čítankovost pohlazením na duši. Pohlazením, které hladí. Hlazením, které posiluje. A sílí. (17.12.2007)

S poetickými kudrlinkami jednoduchý přímočarý příběh z Pohlreichovy říše bez hluchých míst s nevtíravě nenápadným, ♫ jediným hudebním zápisem B.Sedláčka do dějin kinematografie, který se zdaleka neomezuje jen na budovatelský optimismus, ale propojuje i modernu let meziválečných s aktuálním Bruselem. Kamera zkušeného Jana Rotha a nenápadně přínosná výprava. Kyselková JE princezna, čistá tak, že si na ni ani hygiena nepřijde, a zkušení herci jí pomáhají ostošest. "Jsme proti lásce bezbranní, když pod hvězdami raní, prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani." 4-5* (27.12.2012)

Asi nejblíž Mrazíkovi, co se kdy česká pohádka dostala. Tou svojí ubrblaností, dospělou infantilitou a naprostou odtržeností od reality jde vlastně o zhmotnění stařecké senility, která vzbuzuje otázky, zdali ta nemoc vůbec existuje, nebo jde o nevratné poškození mozku generace mých prarodičů tím, že právě vyrůstali na této pohádce. Když se na scéně poprvé objevil princ Arnošt Ledecký, náš kulturní referent, málem jsem se počural. Velký potenciál vidím ve skupinové párty projekci, kdy se budou improvizovaně doříkávat načaté verše. "Už se ti to všechno plete." "Neser princi Teplomete." (14.02.2024)