Černobylské deníky

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)

Veľa ľudí sa na tento film tešilo s dôvodu atraktívneho prostredia, ale veľa ľudí bude aj sklamaných. Chernobyl Diaries neponúka vlastne nič. Otrepaní bubuláci čo niesu ani trochu desiví a do polovice filmu, kým sa nedialo nič ma to bavilo. Čudné.. viem. Herecké výkony boli strašne amatérske a ani nestoja za spomenutie v tomto komente. Vlastne už nestojí za spomenutie nič. Veľké sklamanie po veľkom očakávaní1,5*. (26.07.2012)

Oren Peli svého času se svou prvotinou Paranormal Activity docela zabodoval u některých fanoušků a milovníků found footage, takže bylo celkem jasné, že mu dost narostli křídla. Já však vůči němu zůstal zcela chladným, film se mi moc nelíbil a další jeho kousky, jsem dost dlouho míjel bez povšimnutí. Tentokrát sice do režisérského křesla usedl Bradley Parker a Oren si ponechal „jen“ scénář a produkci, ale kredit si v mých očích rozhodně nevylepšil. Zvláště když Černobyl a Pripjať jsou dodnes dosti ožehavým tématem (které mě dost zajímá) a sám se do těchto končin chystám podívat během příštího roku v rámci plánovaných toulek po Ukrajině. I proto bylo mé zklamání o to větší, že se tvůrci vydali natáčet úplně jinam. Jasně chápu, že natáčet v zamořené oblasti by jim tamní vláda zřejmě nedovolila, ale výběr lokace coby vojenského objektu kousek od srbského Bělehradu a staré ruské letiště v Maďarsku nebyli rozhodně tím pravým ořechovým a autentičnost tak byla v tahu. Což byl taky jeden z hlavních faktorů, proč se mi nelíbí ani tento film. Tím dalším byl i samotný příběh. Postavy mi nějak závratně k srdci nepřirostly, slušná atmosféra se tu objevila jen v několika momentech a po většinu času jsem se dost nudil. Pracovalo se tu jen s náznaky – což by mi zas až tolik nevadilo, alespoň mohla zapracovat divákova představivost, kamera taky nebyla nejhorší (taková scéna s medvědem v baráku sebou přinesla i jistou atmosférickou vložku), ovšem vzhledem k tomu, že spousta důležitých momentů se odehrává ve tmě, jen při svitu světla z baterky, bylo mnohdy vidět „starou belu“. A samotný závěr doslova vycucaný z prstu se mi nelíbil už vůbec. Chtělo to prostě mnohem více scén se psy a zmutovanými lidmi, i když vlastně nevím, jestli by to vůbec pomohlo… (18.05.2019)

Tomuhle tedy říkám husarský kousek! Kdo by si pomyslel že něco podobného se může protlačit do našich kin, má samozřejmě pravdu. Na druhou stranu viděl jsem i mnohem horší filmy, které distribuce třeba právě u nás nevynechala. Filmu nemůžu upřít atmosféru a v rámci možností kvalitní herce, kteří působí uvěřitelným dojmem. Pokud bych měl srovnat tohle například Černou hodinou, tak mě jako vítěz vychází Černobyl. Tvůrci si vystačili i bez zvláštních efektů, ale zato přidali solidní atmosféru. Závěr filmu si snaží hrát na něco co určitě není. Posledních 20 minut se odvíjí stylem, kdy postavy utíkají odnikud nikam a vždy po 4 minutách jedna ubyde. (10.10.2012)

Tohle už doslova ztrácí smysl - když se nejedná o žánr found-footage, proč je to natočené roztřepanou ruční kamerou? S její "autentickou" přítomností, která však není součástí děje, ztrácí Chernobyl Diaries veškerou působivost a stává se z ní jen zmatené a amatérské pobíhání vyprázdněným panelákovým sídlištěm. Bez atmosféry, bez napětí, bez strachu. Prostě nic. (20.10.2012)