Černobylské deníky

Ještě jednou mi zasviť baterkou do xichtu a pověsim tě za tvoje ozářený koule! Orena Peliho už to zas bere, už ho to zas chytá. Ten chlapec nějak uzrál v dojem, že ví CO diváka děsí i jak TO něco dávkovat, jenomže ono to SAKRA nefunguje, u mě ne. Chernobyl Diaries mají senzační prostředí, něco jako "hudbu", ambientní ruchy s přebasovaným tlukotem srdce, pár nepojízdnejch Žigulíků a partu kreténů, kterou bych neposlal ani na lyžařský výlet do Krkonoš. Už po prvních (a posledních) pěti minutách "akce" sem se modlil za pernamentně zasoplenou Heather z The Blair Witch Project, protože ufňukaná Olivia Dudley byla vyloženě nesnesitelná. Devadesát minut a žádný příběh, ani pitomá historka, prostě cokoliv, co by tomu dalo rozměr. Takže sem porád coural k ledničce, úplně sem si rozhasil body mass index a potěšila mě až Mansonova písnička u závěrečných titulků. Aby tenhle formát fungovat, MUSÍ to být aspoň trošku autentický, aspoň trošku prožitý, samoúčelně je to nanic. Zkrátka Ukrajina má oči a já demonstrativně spláchl svůj dozimetr do hajzlu, spolu s tímhle dvdčkem. S bídou [final rate: 30%] (21.05.2013)

Ako tu už bolo spomínané, tiež som bola najskôr v tom, že film je FF. Nakoniec som zistila, že nie ale nebuďte sklamaní ľudia, pretože tá trasľavá kamera vám to rozhodne vynahradí. Kameraman musel zhodiť tak 10 kíl najmenej lebo podľa trasľavosti som vydedukovala, že to bol strašný tlsťoch a kým akože tí herci kráčali on musel za nimi bežať. Výkony hercov boli tak nepresvedčivé, že mala som chuť tam prísť ja sama osobne a vytrieskať ich jak žito a predhodiť tým psom a Jessemu odkazujem, že radšej nech nespieva a tobôž nie ešte aby aj hral. A prosím kto vymyslel tie dialógy?! Dáky narkoman v delíriu? Ja som myslela, že tresknem televízor o zem, keď tam všetci ako mechom uderení hovorili všetci cez seba a hovno s makom pod padákom som im rozumela. No a ak v tom filme nepovedali tak najmenej 10x, že: "To bude dobré" resp. "To je dobré" tak ja potom spávam s Johnnym Deppom a do postele nám nosí raňajky Natalie Portman v služobnom odeve. No a čo ten koniec?! To malo byť akože "grandiózne" zavŕšenie filmu? Ľakačky boli tak úbohé, že ani jeden krát ma aspoň teda minimálne nemyklo. Každá sa dala predvídať dokonca i tá akože neplánovaná, že bububu a hneď na to bububu druhý krát. Tú som síce nečakala ale ani pri tej som sa nezľakla. Keby aspoň točili naozaj v Pripjať, že by som si to aspoň omrkla, ale niééé.... Takže podľa môjho názoru zaslúžený odpad! (26.03.2013)

Po tomhle filmu je to jasné. Evropa a zvláště rusky hovořící země mají spadeno na mladé americké turisty a většina z nich už svoji rodnou americkou půdu již více nespatří. Zvláště, pokud se nechají zlákat na exkurzi ukrajinského Černobylu, který i přes letité působení radiace po tragickém výbuchu jaderné elektrárny, není tak pustý a prázdný, jak se na první pohled nezkušeného a nadšeného amerického turisty hledajícího dobrodružství pro něj jistě v exotických končinách, může jevit. Děsivé tajemství, které nemělo spatřit světlo světa a je úzkostlivě střeženo armádními jednotkami, postupně vyplouvá na povrch v radiaci zamořeném prostoru a veselý výlet se mění v boj o holé životy. Působivý hororový příspěvek mísící realitu s fikcí je natočen velmi dynamickou kamerou, která evokuje dokumentární styl,který v tomto případě zaručeně funguje. Debutující režisér Bradley Parker zbytečně nezatěžuje diváka sáhodlouhým okecáváním, a po příjezdu do zpustošeného města zkázy, velmi úderně a napínavě rozehraje působivý a přímočarý boj o přežití. Kamera velmi často ukazuje jen to, co chce a zdařile navozuje dojem, kdy má divák pocit, že je přímým účastníkem akce. Byl jsem zvědavý a napjatý, co se v příštích okamžicích strhne, a zda se turistům podaří najít z toho pekla cestu ven. Nějaké to překvapení v podobě drastického konce nesmí chybět, a navíc neokoukaná herecká sestava to zahrála velmi uvěřitelně. Nejznámější z nich je asi populární zpěvák Jesse McCartney. Film mně hodně rychle utekl, nemá příliš rozvětvené dialogové pasáže, je napínavý, má spád, a tak nestihne nudit. Kdo ví, jak to tenkrát bylo, když to před léty v Černobylu bouchlo, co se utajilo a co ne, a tohle téma doposud ještě žádný horor neřešil. Tenhle se toho nebál a přišel se zajímavým zpracováním známých faktů zabalených do kvalitního dynamického a napínavého hororu. Já si exkurzi po městě duchů dal s chutí. 100% (16.07.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $18,119,640║Tržby Celosvetovo $38,380,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $892,159 //počet predaných kusov 40,333║ Tržby za predaj DVD v USA $4,132,572 //počet predaných kusov 275,891║ no čakal som väčšiu filmovú hrôzu na to že to produkoval Oren Peli, lebo jeho Paranormal Activity za moc nestáli, v tomto prípade to ma aspoň ako takú atmosféru vďaka vybraným lokáciam, občas dobré napätie, hlavne keď sa veľký medveď vyrúti chodbou v paneláku... ale mohlo sa aj tak z toho vytrieskať ďaleko viac /35%/ (07.02.2013)

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)