Prstýnek

Film Prstýnek mě pobavil především tím, že se sice jedná o romantický film, ale přitom i o dobrou komedii. Navíc snímek celkem přesně vystihuje dobové vztahy mezi poddanými a panstvem. Výborné herecké obsazení a záživný film u kterého jsem se nenudil. Nicméně i přesto všechno je vcelku překvapivé, že zrovna tento snímek byl tak úspěšný, byť po válce se lidé potřebovali bavit. (05.01.2021)

Ha-ha, vy skutečně věříte tomu, že by se nějaká šlechtična spustila s vesnickým chasníkem??? Nenechte se vysmát - tento film, i když je jinak kvalitně zahraný, natočený v krásné přírodě, je "Červená knihovna" po česku. Vím, že byl točen v těžké době, ale pro subjektivní hodnocení nemohu dát více než 2. (07.07.2010)

Zdánlivě konvenční příběh o tajích modré krve - mimochodem, jak prokázala před časem Helena Sobková na příkladu Boženy Němcové, dítěte, které ve svém pohnutém životě mělo méně štěstí než filmová postava ztvárněná Zdeňkem Dítětem - zachovává ve fričovském přepisu plně sociální notu původní předlohy předního českého socialistického spisovatele v navazující podobě nadprůměrného scénáře Josefů Neuberga a Hlaváče a dále ji rozvíjí do typicky českého úsměvného nadhledu, v němž sice vysoké zůstává vysokým a nízké nízkým, ale ne tak, aby nebylo s to moudrým nadhledem vnímat spojující skutečnosti a souvislosti. Typicky prvorepublikový film třicátých let současně prolamuje tento rámec a jasně ukazuje k filmové produkci rodící se Třetí republiky Československé. V hereckém obsazení je tento přeryv symbolizován duetem dvou nedoceňovaných jmenovců - Zdeňka Dítěte a Jany Dítětové. Zcela atypickou a skvěle zvládnutou úlohu tu hraje Jaroslav Marvan a zřejmě jeden z vrcholů jejich filmografie znamenal PRSTÝNEK i pro Otomara Korbeláře, "supermana" českého filmu v pozitivním slova smyslu a jinou dobovou variantu mužství k typu, který symbolizoval např. Oldřich Nový, a Vlastu Fabiánovou (její pojetí role kněžny evidentně inspirovalo o dvacet let později jinou nedoceňovanou herečku a rovněž Vlastu Fialovou v klasické televizní inscenaci Jiráskovy LUCERNY). Úsměvná poloha, vlastenecky optimistické češství prýštící ze snad každého záběru, touha, aby se konečně stal skutečností konec nacistické poroby, touha po znovuzískávané svobodě, to všechno poznamenalo tento skvělý film a spoludotvořilo jeho jedinečný ráz. Závěrečná scéna oboustranného smíchu v Korbelářově a Dítětově podání jakoby předznamenávala šeříky a jarním májovým sluncem rozzářenou Prahu rozevírající svou náruč prezidentu Benešovi a naději v obnovení a další rozvíjení sociálního rozměru demokracie První republiky. V PRSTÝNKU tak prolnutím těchto a řady dalších, zde nezmíněných souvislostí a průsečíků, ztajených v tomto snu o lidské rovnosti, dosáhl jednoho z vrcholů své mimořádné tvorby daší velikán naší národní kinematografie hraného filmu Martin Mac Frič, podobek staré české měšťanské revoluční rodiny, jež stojí u počátků moderní české společnosti. PRSTÝNEK byl, je a zůstává nedoceňovaným šperkem českého filmu. Šperkem, který s uplývajícími lety nejenže svou hodnotu neztrácí, ale naopak obnovuje a zesiluje. (24.03.2008)

Príjemný romantizujúci film pre pamätníkov pripomínajúci Babičku Boženy Němcovej. Život prostého pytliaka, ktorý sa zapletie s kňažnou a plod ich lásky po rokoch vyvolá znovu rozruch čo spôsobí, že sa pravda vyjaví a všetko nakoniec dobre dopadne. Produkcia aj herci majú predvojnový šarm ale aj výbornú kvalitu. Hlavne Jaroslav Marvan hviezdi v úlohe farára. Ľúbostné scény však troskotajú na dobovej topornosti. 70% (21.10.2023)

Některé tropy nestárnou. Martin Frič prostě umí a dokazují to i herci a herečky. I když se řeší trochu nepěkná témata typu levobočci, nevěra, incest a podobně (ale přeci jen Surprise Incest není zas tak nenačínaná tropa), vše je s velkou dávkou humoru a spíš se tu rozdávají lekce o správné výchově a panování. Jediným zklamáním fajn filmu pro mě byl konec, kde to všechno tak nějak vyšumělo, asi proto, že by to mohlo celkem rychle sklouznout do dramatu, kdyby se měly zachovat realistické reakce postav jako do té doby ve filmu. Všechno ostatní je i v dnešní době sázka na jistotu, protože některé věci se asi nejspíš nemění a zůstávají stále koukatelné a poslouchatelné. (19.07.2014)