Prstýnek

moje zaujímavosti: Exteriéry sa točili i vo Veltrusích. (dyfur) Vlasta Fabiánová utrpela pri natáčaní filmu dva úrazy. Najprv zletela z koňa, keď sa ten pri jazde splašil. Našťastie spadla do trávy a odniesli si to len šaty. Trvalo však tri dni, kým jej ušili nové, až potom sa mohla scéna dotočiť. Pri nakrúcaní scény, kde sa kúpe nahá, zas odmietla dablérku a keďže sa jej filmovanie natiahlo, herečka nachladla a skončila s hnisavým zápalom brucha. (dyfur) (28.09.2014)

Zdánlivě konvenční příběh o tajích modré krve - mimochodem, jak prokázala před časem Helena Sobková na příkladu Boženy Němcové, dítěte, které ve svém pohnutém životě mělo méně štěstí než filmová postava ztvárněná Zdeňkem Dítětem - zachovává ve fričovském přepisu plně sociální notu původní předlohy předního českého socialistického spisovatele v navazující podobě nadprůměrného scénáře Josefů Neuberga a Hlaváče a dále ji rozvíjí do typicky českého úsměvného nadhledu, v němž sice vysoké zůstává vysokým a nízké nízkým, ale ne tak, aby nebylo s to moudrým nadhledem vnímat spojující skutečnosti a souvislosti. Typicky prvorepublikový film třicátých let současně prolamuje tento rámec a jasně ukazuje k filmové produkci rodící se Třetí republiky Československé. V hereckém obsazení je tento přeryv symbolizován duetem dvou nedoceňovaných jmenovců - Zdeňka Dítěte a Jany Dítětové. Zcela atypickou a skvěle zvládnutou úlohu tu hraje Jaroslav Marvan a zřejmě jeden z vrcholů jejich filmografie znamenal PRSTÝNEK i pro Otomara Korbeláře, "supermana" českého filmu v pozitivním slova smyslu a jinou dobovou variantu mužství k typu, který symbolizoval např. Oldřich Nový, a Vlastu Fabiánovou (její pojetí role kněžny evidentně inspirovalo o dvacet let později jinou nedoceňovanou herečku a rovněž Vlastu Fialovou v klasické televizní inscenaci Jiráskovy LUCERNY). Úsměvná poloha, vlastenecky optimistické češství prýštící ze snad každého záběru, touha, aby se konečně stal skutečností konec nacistické poroby, touha po znovuzískávané svobodě, to všechno poznamenalo tento skvělý film a spoludotvořilo jeho jedinečný ráz. Závěrečná scéna oboustranného smíchu v Korbelářově a Dítětově podání jakoby předznamenávala šeříky a jarním májovým sluncem rozzářenou Prahu rozevírající svou náruč prezidentu Benešovi a naději v obnovení a další rozvíjení sociálního rozměru demokracie První republiky. V PRSTÝNKU tak prolnutím těchto a řady dalších, zde nezmíněných souvislostí a průsečíků, ztajených v tomto snu o lidské rovnosti, dosáhl jednoho z vrcholů své mimořádné tvorby daší velikán naší národní kinematografie hraného filmu Martin Mac Frič, podobek staré české měšťanské revoluční rodiny, jež stojí u počátků moderní české společnosti. PRSTÝNEK byl, je a zůstává nedoceňovaným šperkem českého filmu. Šperkem, který s uplývajícími lety nejenže svou hodnotu neztrácí, ale naopak obnovuje a zesiluje. (24.03.2008)

Film Prstýnek mě pobavil především tím, že se sice jedná o romantický film, ale přitom i o dobrou komedii. Navíc snímek celkem přesně vystihuje dobové vztahy mezi poddanými a panstvem. Výborné herecké obsazení a záživný film u kterého jsem se nenudil. Nicméně i přesto všechno je vcelku překvapivé, že zrovna tento snímek byl tak úspěšný, byť po válce se lidé potřebovali bavit. (05.01.2021)

Některé tropy nestárnou. Martin Frič prostě umí a dokazují to i herci a herečky. I když se řeší trochu nepěkná témata typu levobočci, nevěra, incest a podobně (ale přeci jen Surprise Incest není zas tak nenačínaná tropa), vše je s velkou dávkou humoru a spíš se tu rozdávají lekce o správné výchově a panování. Jediným zklamáním fajn filmu pro mě byl konec, kde to všechno tak nějak vyšumělo, asi proto, že by to mohlo celkem rychle sklouznout do dramatu, kdyby se měly zachovat realistické reakce postav jako do té doby ve filmu. Všechno ostatní je i v dnešní době sázka na jistotu, protože některé věci se asi nejspíš nemění a zůstávají stále koukatelné a poslouchatelné. (19.07.2014)

Protektorátně selankovitý snímek, který měl obecenstvu v pustém roce 1944 pomoci zapomenout na plytkou současnost. Zaznamenáníhodný je ale jiný fakt, totiž že komedie Martina Friče v sobě archivuje dobové rodičovské a pedagogické zásady (,,Škoda rány, která padne vedle.") a jako taková je v blízké budoucnosti potenciálně na indexu politicky nekorektních filmů. S příchodem zákona zakazujícího rodičům používání fyzických trestů se možná i protektorátní Prstýnek ocitne v trezoru, jistě se najde nějaký patřičně horlivý ministerský úředník či ještě spíše úřednice, stejně jako se dnes v USA z filmů z 50. let digitálně retušují cigarety... (28.12.2012)