Prstýnek

Sochorovy děti zadělaly nevědomky rodičům na pořádnej bolehlav. Ještěže do toho nestačily pořádně spadnout. Kdyby se poměly na mezi jako kdysi paní kněžna se Sochorem, tak by se jim to už rozmlouvalo mnohem hůř. Každopádně krásně udělaný, romantika největší, i cynik jako já jasně cítil jisté pohnutí, příběh jednoduchej a přitom napínavej, Martin Frič funguje i po 70ti letech a ještě zdaleka nekončí. Celkově to není můj cup of tea, ale musel bych být blázen, kdybych tuhle filmařskou kvalitu chtěl zpochybňovat. (19.07.2014)

Z knihy Náš film : "Je třeba ocenit Fričovu odvahu adaptovat v této době pro film povídku komunistického spisovatele, jehož dílo bylo od samého začátku okupace na indexu. Frič správně spoléhal, že nacističtí cenzoři nebudou znát povídku Táta, otištěnou v Olbrachtově sbírce "Devět veselých povídek z Rakouska i republiky", a navíc že vůbec neuvedou vlastní jméno autora námětu Kamil Zeman v souvislost s Ivanem Olbrachtem. A tak se divák mohl radovat nejen z úsměvného filmu, ale i z ošálení okupantů." (31.07.2017)

Protektorátně selankovitý snímek, který měl obecenstvu v pustém roce 1944 pomoci zapomenout na plytkou současnost. Zaznamenáníhodný je ale jiný fakt, totiž že komedie Martina Friče v sobě archivuje dobové rodičovské a pedagogické zásady (,,Škoda rány, která padne vedle.") a jako taková je v blízké budoucnosti potenciálně na indexu politicky nekorektních filmů. S příchodem zákona zakazujícího rodičům používání fyzických trestů se možná i protektorátní Prstýnek ocitne v trezoru, jistě se najde nějaký patřičně horlivý ministerský úředník či ještě spíše úřednice, stejně jako se dnes v USA z filmů z 50. let digitálně retušují cigarety... (28.12.2012)

Další z řady filmů, které pamatuji především ze svého dětství. Tehdy jsem asi jako malý nijak zvlášť neřešil nějakou nevěru a levobočka, ale pamatoval jsem si, že to svým způsobem nemělo zas až tak dobrý konec (dojemný však byl, to jo). Když se na to podívám dnes, kromě sentimentu působí na mě z filmu především ona melancholie z aristokratických hodnot, kterých je dnes člověk svědkem už jenom v Anglii. A taky je smutný, že někdo natolik emocionální, živelný a vznešený jako Vlasta Fabiánová, musel vyměnit hrdost za montérky družstevnice po zbytek svého života.. (07.07.2016)

Příběh milostného vzplanutí jinocha - venkovského pytláka a mladé kněžny, od níž se po sňatku se zestárlým šlechticem očekává potomek. Z onoho románku skutečně vzejde kýžený pokračovatel rodu a podaří se utajit, že jde o levobočka. Po letech mladý kníže navštíví panství a zakouká se do pytlákovy dcery. Samozřejmě netuší, že je to jeho sestra... (02.04.2012)