Obsahy(1)
Nekompromisní rebel a milovník muziky Terri Hooley se v Belfastu v sedmdesátých letech, tedy v době, kdy zde zuřil krvavý konflikt, kvůli kterému bylo město zcela zdecimováno a umrtveno, a kdy se všichni jeho přátelé „chopili“ zbraní, rozhodl otevřít obchod s gramodeskami na bombami nejohrožovanější ulici v Evropě a pojmenoval ho Good Vibrations. Spolu s mladými muzikanty a různorodými hudebními skupinami se vydal na misi za navrácení jiskry a života do svého města. Svižným tempem vyprávěný příběh o zakladateli belfastské punkové scény Terrim Hooleym je chytře vystavěný snímek, který s lehkostí kombinuje archivní dobový materiál s fikcí. Nechybí v něm humor a skvělá hudba. Vypráví příběh snílka, který se rozhodl jít za svým snem, přestože zisk ani úspěch neměl zaručen. Herec Richard Dormer ztvárnil postavu Terriho Hooleyho jako člověka s vnitřní silou a charizmatem, který dokáže nadchnout a zaujmout pro svá konání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (43)
Zajímavý snímek o chlapíkovi, kterej žil úplně v jiné realitě. Na jednu stranu silné téma a dobře napsané postavy, na stranu druhou hlavní charakter, který je vám nesympatický až na půdu. Možná pokud jste punker a přijde vám to celý jako dostatečný punkový manifest, budete se s tím schopni víc ztotožnit, ale mně nehrál na strunu punk, spíš jako energie mladých lidí, kteří nechtěli být sevření nenávistí v jednom ne zase tak velkém městě. 70%. ()
To je hezký, že se rozdělený Belfast spojil v punku, chyba je, že správné vibrace jaksi nedolehly až ke mně... a hudební styl za to vinit nemohu, přestože ho opravdu nemusím, hlavním zádrhelem, proč jsem ani tentokrát neprolomila řadu smolných filmových večerů, se mně jeví irský Pepa Nos a to nejen podobou, ale i projevem, přesto dám jednu hvězdu právě za Terri Hooleyho, za propůjčení k dobré věci, ne za tahání peněz ze školních dítek, aby jim místo hodiny zeměpisu za padesát korun na hlavu vymečel, že je Země kulatá... Příště si v podobných záležitostech odpustím čekání na konec (film to v mém systému hodnocení uchrání odpadu) a při překročení hranice snesitelného odporu vypnu... Proč? Protože můžu. ()
Nemůžu nevzpomenout na nedávno viděný CBGB. Terri Hooley sice neznamenal pro punkovou scénu to samé, co Hilly Kristal a ani nemohl, ale přesto se jejich příběhy v základu podobají, protože oba popisují hudbymilovné losery, kteří díky své lásce k muzice vstoupili do dějin. Nicméně zpracování CBGB mi bylo bližší, než je tomu u Good Vibrations. Nebylo to ani tak kvůli obsazení, protože Richard Dormer byl trefou do černého a i ostaní herci mi sedli. Spíš mi vadila ta dramatická struna, na kterou se občas hrálo a která absolutně neladila s těmi odlehčenými tóny. Chápu, že prostředí Severního Irska v 70tých letech nebylo žádnou procházkou růžovým sadem, ale myslím si, že tvůrci se měli rozhodnout buď pro hudební drama, nebo pro hudební komedii. Každopádně muzika, jak už to tak u punku bývá, byla parádní, s a dýchla z ní na mě nostalgie, tudíž nebudu v hodnocení tak docela objektivní. 80% ()
(MFF KV 2012) je to příjemný film o lásce k hudbě, rebelii a radosti ze života i tam, kde to není úplně lehké. má to dobré tempo, vtípky, spolehlivě to pobaví a to i přes přesah k dramatizujícím momentům vyplývajících z doby, ve které se film odehrává. a právě tento přesah je do jisté míry ukazuje, že Terri Hooley prostě byl buď naprosto hudbě oddaný snílek nebo naopak naprostý hlupák neschopný si uvědomit, že k životu a k rodině je potřeba i něco jiného... ()
Poctivá biografie (řádně zdramatizovaná) nejen jednoho života jedné legendy, ale i celé jedné éry. "Když přijde punk, New York má číra, Londýn nohavice, ale Belfast...má DŮVOD! Good Vibrations není obchod s deskami. Není to label. Je to způsob života." Dormer je ve své roli usazený vynikajícím způsobem, celý film má nádech nostalgie a fajn pocitů, a ještě se celkem dobře poslouchá. (Taky jsem si zavzpomínal na své začátky coby součásti "hudebního" tělesa.) ()
Galerie (8)
Photo © Revolution Films
Reklama