Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Krásný český film, který ukazuje, že jsme skutečně byli schopni natáčet skvělé komediální a parodické filmy, jen jsme na to pořádně zapomněli. Martin Frič byl neskutečně jistý a sebejistý režisér, který tady vede skvěle mluvené i těch pár němých scén. Do toho výteční herci, kteří se nebojí přehrávat. A účinek je dokonalý. (15.12.2015)

Výborná paródia na väčšinu prvorepublikových filmov, ktorá samozrejme produkciu ich nasledovníkov nezastavila. Len po víťaznom Februári mali nakrúcané gýče inú fazónu. U Pytlákové schovanky bolo dobré, že Martin Frič pridal k filmu ten farebný záver. Ak by tak neurobil, stále by ostala pomerne veľká časť divákov, ktorí by vo filme nadsázku a paródiu nepostrehli. Takí pretrvali až do dnešnej doby a aj Limonádového Joea vnímajú iba ako taký trocha veselší western. (01.01.2013)

Film, ve kterém si i přes jistou rozvláčnost všichni přijdou na své. Muži ocení sem tam vtipný dialog či scénu ("vodu, vodu", "nosila jsem pod srdcem plod naší čisté lásky", "tady máte drobnou tisícikorunu"), ženy si zase zapláčí při tuším trojnásobném či dokonce čtyřnásobném šťastném konci, který jim ani Nový svým osvíceným proslovem nebyl schopen pokazit. No a někteří renesanční jedinci zvládnou oboje, zasmát se i poplakat, jako můj strejda, který blahé paměti bulel i při Esmeraldě. Jinak jsem unesen z Dítětova výkonu, ten se vzhledem i projevem na roli poněkud zabrzděného houslisty hodil naprosto báječně. (01.02.2014)

Nenápadný zázrak vrcholné české parodické komedie má v tomto díle určitě jeden ze svých zřejmých zdrojů a současně i vrcholů. Zdrojem travestie tu je pochopitelně s ohledem na dobu vzniku braková tvorba "románů do kapsy" (rodokapsů) třicátých let. Až unyle působící scény, natáčené jakoby záznam z divadelního představení, jsou téměř nevyčerpatelným zdrojem robustnějšího i jemnějšího humoru. Duchaprázdnost tehdejšího "čtiva" (další výraz pro brak vzniklý ve třetí čtvrtině minulého století) přímo bije do očí. Až anglická schopnost sžíravých sebesarkasmů pronášených postavami a herci, od kterých by to nikdo neočekával (Vítová, Nollová, Nový, Korbelář, Pištěk) kouzlo tohoto mimořádného filmu jen dále násobí. Dnes sporně působící vysvětlující závěr nebyl určen ani tolik tehdejšímu filmovému divákovi jako mnohem spíše partajní cenzuře rychle se rodící komunistické totality (film byl natáčen podle dostupných dat zhruba na jaře až podzimu 1948 a jeho premiéra spadá do jara 1949, tzn. do doby stupňované bolševizace společnosti, času rychlých vnějškových proměn dogmatu i jeho personálních ztělesňovatelů, v níž si nikdo nemohl být - a také nebyl - jist ničím). Nejen tento zářivý film naznačuje, koho vlastně v roce Pražského jara v náhlé smrti Martina Mac Friče česká i československá kinematografie ztratila. (12.09.2007)

Parodie prvorepublikových melodramatických kýčů, ale skvělá. Setkáme se tu s řadou všech možných klišé, jako je třeba ztráta paměti, nevlastní dcera, klasická záměna osob, osudové setkání, nalezení staré lásky, zamilovaný milionář, který se obětuje pro svou vyvolenou. Dost možná jsem na nějaké další zapomněla. Ve filmu je hodně skvělých scéna a vtipů, ale všechno je jako by násilné. Zřejmě je to ale jen můj dojem. Ostatně, to můžete posoudit sami. Tak jen do toho. (24.10.2008)