Hunger Games: Vražedná pomsta

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)

Rozmanitosť postáv, príbehu, a sci-fi vizualizácie je zvládnostá s noblesou, réžia sa miestami hrá na rozhraní s gýčovosťou, ale v tejto časti som to zožral akosi rýchlejšie. Frances Lawrence vie ten svoj gýč naservírovať na zlatom podnose a ja mu to žeriem aj s navijakom. Dej je mierne rozťahaný, niektoré pasáže sú zbytočne zdĺhavé, ale o to viac následne rozprúdia krv akčné scény. Oproti prvej časti veľký posun vpred. 80%. (25.12.2016)

Dospělejší a hlavně lepší film než první díl. Mám ráda i předchozí Hunger Games, ale pár věcí jsem mu dost vytýkala a stále jsem měla pocit, že nedokázal plně využít svůj potenciál. Francis Lawrence se do toho obul podstatně více než Gary Ross a uvědomil si, že tato látka si nezaslouží být zařazena mezi filmy pro dívky do 18 let. První polovině prakticky není co vytknout, skvělá tíživá atmosféra rodící se revoluce, divák se konečně dostává do hloubky celého fungování jejich totalitního režimu, nechybí silné emoce a pro nečtenáře jistě i překvapivé zvraty. Co mě překvapilo asi nejvíce, že v tomhle filmu funguje i ta romantická linka, kterou na prvním filmu vyloženě nesnáším. Není středobodem filmu, ale když už se jí tvůrci věnují, tak divák nemusí převracet oči a působí přirozeně. To Gary minule nedokázal. Výborný je i vstup do arény, kdy naprosto cítíte tu frustraci všech postav. Škoda, že závěrečná necelá hodinka v aréně nemá takový tah na branku jako první polovina, přesto baví a baví hodně. Za celých 146 minut jsem se nenudila ani minutu. Za mě velká spokojenost. (24.11.2013)

Nejzvláštnější na tomto dílu je to, že druhý knižní díl byl pravděpodobně nejslabší - filmový je (zatím) lepší než první. Linie v aréně mě v knize nudila k uzoufání, tady mi připadala nejnapínavější a nejdramatičtější. Změna v režii Hunger Games tedy opravdu prospěla. Herci jsou charismatičtí, jen představitelé Galea a Peety jsou mi stále trochu trnem v oku, jsou to bohužel jen kluci, co jsou maximálně na ozdobu, hereckého umu příliš nepobrali. Ale i tohle bych dokázala odpustit, protože ve druhém díle se divák jen tak nenudí jako u prvního, vizuálně je to nádhera, jenže.. nedokážu pochopit proč, ale celý příběh v knihách vyzněl úplně jinak - silněji, hlouběji, skoro jste dokázali cítit ten strach, film oproti tomu působí plytce především ve scénách, kdy se tam pitvoří maškarády ala Effie nebo Katniss líbá jednou toho a za chvíli zase tamtoho. Netuším, proč tomu tak je, ale občas mi za představitele bylo trapně. Film má prostě stále to "pubertální" vyznění, které jsem u knih nenašla. Není to ale tak úplně důvod, proč nedám pět hvězdiček, jako jedna z mála vím, že film nemůže být kopií knihy :))) Bavila jsem se, ale vyloženě mě to nenadchlo až tak, abych to brzy chtěla vidět znovu. (23.01.2014)

Tak jsou z toho další útrapy tvajlajtovité pubiny, která neví, jakého sokolíka si má vlastně pustit přes pysky, co? No, alespoň nevypadá jako Stewartová, tedy jako špatně zmuchlaná prdel. Děj se nám stále halí do jakéhos-takéhos skajfaj hávu, sice jednoduchého, přesto však přivožralému Kuldíkovi docela postačujícího. Malinko to dospělo, stále v tom je Vůdy a Jenny bych zatahal za cůpek, takže pokračujme ve hvězdném triplení. (25.03.2014)