Brána do záhrobí

Atmosféra mohla být hustší, pozadí příběhu promakanější a některý masky míň komický, ale jinak je "Brána do záhrobí" (viz Otrlý divák 2007) docela sympatický dílko. Mám chuť dát snad i čtvrtou hvězdu za tu skvostnou závěrečnou scénu, která ve mně vyvolala TEN nedefinovatelný pocit, který má člověk po dočtení opravdu dobrého hororu... (3,5*) (19.03.2007)

Krištalicky čistý horror, kde ruka v ruke kráčajú desivá atmosféra, ktorá sa nádherne stupňuje a legendárne gore, na ktoré zaručene nezabudnete. Podfarbený geniálnou hudbou a bezchybným nápaditým spracovaním je to zážitok, ktorý nemá jediného hluchého miesta. Nie je náhoda, že i po toľkých rokoch je ten film rovnako legendárny a z každým pozretím je to stále neopakovateľná záležitosť. Fulci still lives ! (24.01.2007)

Osmdesátková splatterová záležitost, na které se maskéři vyřádili dosytosti, no i přes to, že film obsahuje několik opravdu kvalitních, hnusících se scén, nemůžu dát lepší než průměrné hodnocení. To jest díky hned několika faktorům, kterými jsou nezajímavý děj, v pár případech močopudné gore efetky a otřesná 80's disko hudba. Hororovému fanouškovi by tohle utéct nemělo, ale pro vybíravce tohle není. 65% (20.04.2014)

Možná vám to vzhledem k mému vysokému hodnocení přijde trochu divné, ale je fakt, že tak velké zklamaní, jako z tohoto filmu jsem nezažil ani nepamatuji. Na E tu vivrai nel terrore jsem se těšil jako na smilování tak dobrý rok, dokonce to byl možná můj nejočekávanější film v životě a dostal jsem pouze vysoce nadprůměrný zombie splatter horor bez děje, pouze s nějakou "pekelnou kostrou", která to celé drží pohromadě a chrání před úplným rozsypáním. Velkou výhodou snímku je opět Fulciho neopakovatelná atmosféra a standardně mohutná dávka gore, takže o nějaké braní orgánů či netvoření těl samozřejmě není nouze. Je těžké zhodnotit film, který prakticky po celou dobu nudí chabými dialogy a nulovým průběhem a zároveň ohromuje krásnými krvavými scénami, ale suma sumárum je to někde na 70%. O čtyřech hvězdách mě přesvědčil výtečný, chutný soundtrack mistra Fabia Frizziho, který právem patří mezi 5000 nejlepších hudebních alb všech dob, i se svým úžasným ústředním motivem (Ano POMO, jediný příšerný ocas si tady ty!), který ted' považuju za jednu z nejlepších filmových znělek, jaké jsem kdy slyšel. (27.08.2011)

Jeden z nejlepších Fulciho filmů! A to si autor údajně postěžoval, že ho točit horrory nebaví, leč co má dělat, když potřebuje živit rodinu. Tož Mistře, nevěřím vám ani nos mezi očima. A propos oči, to je Mistrova specialita a ani zde nemohou chybět - vydloubnuté pařátem, vyrvané skobou, prokousnuté pavoukem, živé, mrtvé, vytřeštěné, zvědavé, unavené, umírající... Fulci nashromáždil tolik nechutností, s kterými si trikaři vyhráli, a přece nepůsobí samoúčelně. Předpokládám, že takový Freud by si na filmu smlsnul. Jistě, lze ho sledovat prvoplánově jako vršení nechutností až k samotnému konci, kdy žili možná věčně, ale určitě ne šťastně. A co takhle jako destrukce světa, který se přežil? Společnost, která se dostala do slepé uličky ( Sodom a Gomora). Obžaloba systému? Kapitalismu nebo socialismu, podle toho, jak se kdo dívá. Film je zčásti snový, surrealistický, chvílemi vlastně divák možná tápe, co je sen a co skutečnost. Z toho plyne možnost různých výkladů, jako když čtete báseň. Fulciho Beyond je totiž filmovou básní a je na divákovi, co vše si v ní najde. Třeba by Mistr poznamenal, že chtěl natočit jen cosi nechutného...ale právě to třeba... Ponořte se do snu, z kterého se možná už nikdy nevzbudíte. (29.07.2010)