Revizor

možná mnohé tato slova zaskočí, ale takto komentoval, zděšen nad ohlasy veřejnosti, svoji "komedii" sám autor Gogol : "Jenom si pozorně všimněte města, které se v Revizoru popisuje. Každý člověk ví, že je to fikce... Ale hrozný je Revizor, který nás očekává u brány hrobu (...) Kéž každý má u sebe zprávu o své vnitřní obci (...), kde jeho vášně, podobné ohyzdným úředníkům, vykrádají pokladnice jeho duše." "Žil jsem jen proto, abych dělal šaška? Nepozorujeme se očima laika... Já, herec-komik, který jsem vás rozesmál, dnes roním slzy... Nejsem nicotný komediant pro nicotné lidi, nýbrž služebník velikého Pánova království." (03.05.2013)

Dobrá predvojnová filmová adaptácia známej Gogoľovej hry stavia hlavne na hereckých výkonoch a vtipnosti námetu. Prekvapivo tu nedominuje Vlasta Burian a hereckým nasadením ho prekonávajú aj predstavitelia menej významných postav a nie len výborný Jaroslav Marvan v úlohe hejtmana. Produkcia je dobrá ale celkovo sa jej nepodarilo vyťažiť z potenciálu predlohy a hereckého obsadenia maximum a výsledok zostal niekde na pol ceste. Prekvapením je, že listy sú písané v angličtine a nie v češtine. 70% (23.10.2023)

,,Revizor z Petrohradu a ještě k tomu s tajným posláním!" Gogolův Revizor patří k mým nejoblíbenějším dramatům vůbec, několikrát jsem jej četl i viděl v divadle. Po zhlédnutí Fričovy verze musím říct, že mi toto dílo připadá daleko vhodnější pro divadelní prkna než pro filmová plátna. Neříkám, že je film špatný to vůbec ne - předlohy se drží poměrně věrohodně a Burian je výborný, jenom mě to tolik nebavilo a ke konci jsem byl dost rád alespoň za tu krátkou stopáž. (10.04.2012)

Filmová adaptace populární Gogolovy divadelní frašky se právem zařadila mezi nejvýraznější režijní úspěchy Martina Friče. Ten si zároveň přes všechna varování a upozornění do hlavní role falešného petrohradského revizora prosadil Vlastu Buriana, který se pod Fričovým vedením vybičoval k ucelené výjimečné herecké kreaci, později jen zřídka zopakované. Určitý přesah pozorujeme také u Jaroslava Marvana v adekvátní partnerské roli úplatného hejtmana, postavy, která je vedle Chlestakova stěžejním hybatelem dějových zvratů. Jako výrazný akord pak působí obsazení Zdenky Baldové do role koketní hejtmanovy manželky, v jejímž ztvárnění se spojuje směšně působící koketerie s typickým rejstříkem mateřských starostí o osud jediné dcery. Celkově lze filmu vytknout pouze nevhodné dětinské stavby městečka, které působí statickým dojmem. I s touto výhradou se však jedná o nejzdařilejší přepis Gogolovy hry a troufám si tvrdit, že lepšího Chlestakova už český film nespatří. (28.12.2008)

Abychom docenili plně kvalitu skvělé adaptace tohoto zakladatelského díla klasické ruské literatury, musíme docenit dobu jeho vzniku a okolnosti, za kterých vznikal. Podzim třiatřicátého roku byl vrcholem velké hospodářské krize v naší zemi, existenciální nejistotou nejen dělnických a rolnických vrstev, ale i bílých límečků a plášťů, zoufalstvím, v němž se začal zadírat i jinak nezničitelný baťovský botostroj. Filmové podnikání té doby bylo i za "krotkých" realizačních podmínek a shovívavé kriteriality jejich posuzování nejistotou, do níž film jako REVIZOR přikládal další polínko doslova hazardu. Film právě proto na tomto pozadí působí ještě více - dekorace sem, dekorace tam - doslova jako zjevení z jiné doby. Martin Frič tu snad poprvé naznačuje skutečný rejstřík svých tvůrčích kvalit a své nadšení i vůli promítá i do jinak nezvladatelného egocentrického Vlasta Buriana, který, zbaven své škrabošky lidového komika, až paradoxně naznačuje nejen šíři, ale především hloubku svého hereckého tvůrčího rozměru. Poprvé a zjevně naposled se v tomto ohledu propojuje s dalším velikánem Jaroslavem Marvanem. Za kulisy nahlížíme i v případě Zdeny Baldové zachycené v prchavé osobitosti odcházejícího středního věku, v němž se pro zvlášť pozorného pozorovatele skrývá i popel dívčího jiskření. Ale i ostatní herci se v REVIZOROVI pohyují vesměs na horních hranicích svých hereckých schopností. Provinciální Rus Nikolaje I. tu tak ožívá v až překvapivě přesvědčivé podobě. Řekl bych, že během premiéry se shora dívající Gogol nejen nenudil, ale naopak že prožíval velké a krásné lidské pohnutí. Určitě nebyl, není a nebude sám. (30.07.2008)