Muka neviňátek

Slušné giallo, byť se vyhýbá ukazování vražd, snadno by se našly i atmosféričtější kousky, odhalení vraha nepřekvapí a jeho závěrečný absurdně krvavý pád ze skály to poněkud shazuje. Přesto je to slušně rozehrané, kamera dobře prodává malebnou venkovskou krajinu protnutou monumentální dálnicí a tasí to pár fajnových scén jako svádění malého kluka nahou Barbarou Bouchet (!) nebo umlácení ženy na hřbitově. (20.11.2023)

Vynikajici giallo, ktere opet dokazuje, ze Fulciho odpurci jen tlucou prazdnou slamu, kdyz po shlednuti Travnickem dabovaneho Patera Thomase mistra odepisuji. To ze se film misto v noci praktycky cely odehrava v parnem, sluncem zalitem dni vytvari opravdu skvelou dusivou atmosferu. Dej je dostatecne prekvapivy, i kdyz se musim priznat, ze tentokrat jsem vraha odhadl drive a zaverecne prekvapeni mi me teorie jen potvrdilo, ne ze by to bylo pro kvalitu snimku nejak podstatne. Zklamani muzou byt pouze zaslepeni vyhledavaci gore, pro ktere je to jen nekolik ochutnavek budoucich Fulciho origii, nejlepsi je asi ubiti retezy, takova mala predzvest uvodu genialniho The Beyond. (25.12.2005)

„Non si sevizia un paperino“ je filmem, který se v žánru giallo trochu vyčleňuje. Už jen tím, že se odehrává spíše na venkově než ve velkém města, jako kdyby evokoval jinou atmosféru, jako kdyby to byla předzvěst trochu jiného pojetí. A to se skutečně děje. Navíc Fulci má dar pro neskutečně silné scény. V tomhle případě se jedná o scénu, kde je žena umlácena a pak na poslední chvíli doufá v záchranu. Ale nedočká se. Lidé kolem ní jen projíždějí. Z tohohle prostě musí zamrazit. (12.04.2014)

Giallo masterpiece, po technické stránce naprosto bez slabin. Lucio Fulci se touto kritikou na Katolickou církev skutečně vytáhl. O filmu jsem věděl dlouho předtím, než jsem jej zhlédl a napsal tento komentář, tušil jsem dle hodnocení a komentářů že to určitě bude stát zato. Nicméně mě k němu přivedli úplně jiné faktory, a sice moje stoupající obliba k hercům Tomas Milian (zde zpravodaj) a Euro-baby Barbara Bouchet (znuděná, bohatá mladá ex-narkomanka), Florinda Bolkan také nezklame a tady skutečně nezklamala, jako potrhlá cikánská čarodějnice, ovládající starobylé praktiky voodoo magie ve svém tragickém pojetí, doslova excelovala (např. její záchvat na policejní stanici, při jejím vyšetřování). Lucio Fulci, udělal právě tímto filmem díru do světa, byl to právě tento film, kde použil násilné gore efekty a sraženou krev. Co film dělá úspěšným? Tak zajisté perfektní realistická kamera+oslnivé exteriéry Italského městečka Matera, jeho opravdu hrůzostrašná a velmi znepokojitelná atmosféra (tajemné předměty, jehlami propíchnuté panenky, decentní vraždy malých chlapců, pochmurná vesnička a efektivní hudba), tajemné vraždy+značně intrikářský příběh, kdy téměř do konce nevíte kdo za nimi stojí, pachatelů může být dle indicií hnedle několik a někteří z nich jsou i neprávem obviněni (viz čarodějnice Florinda Bolkan). Gore efektů a grafického násilí ještě tolik nebylo, jako v pozdějších režisérových filmech, ale byly tu dvě scény, které se mi nesmazatelně vryli do mé paměti. Efektivní a velmi drsná hřbitovní scéna (jak to jen ten Fulci udělal?) s čarodějnicí Florindou Bolkan, kde ji pár místních chlapů zlynčuje řetězy. Opravdu precizně odvedená práce, včetně všech těch drobných ranek, ze kterých se ihned po úderu vynoří krev a opomenout výkon Florindy Bolkan, která se totálně zkrvavená, na pokraji všech svých sil, zhroutí u silnice, po které právě projíždějí auta, to opravdu nelze. Druhá která se mi vryla do paměti byla ta úplně na konci, kde skutečný vrah padá ze skály a ve speciálních efektech je tu znázorněno jak si dře hlavu a tvář o tvrdou skálu. V této scéně musel divák doslova strnout hrůzou. Přítomnost roztomilé, neuvěřitelně svůdné Barbary Bouchet, byla velmi zdařilým doplňkem, ve scéně kdy totál nahá ležela na pohovce a sváděla dvanáctiletého kluka, jsem se docela i já červenal. Takže zas po dlouhé době, jedna giallo paráda a tudíž spokojenost nadmíru. (31.01.2010)

Typický film giallo. 1) Expresivní herectví ve stylu antického dramatu věru nezůstalo pozadu za divokou jižanskou krví. 2) Zaostalý kraj, zaostalí lidé i pastýř nebeský. 3) Malý zeměpisný exkurs. Základem příběhu se staly skutečné vraždy dětí v roce 1971 v městečku Bitonto v Apulii. Film se odehrává ve fiktivním městečku Accendura v jižní Itálii. Natáčení proběhlo v městečku Monte Sant´Angelo v Apulii. V této souvislosti nechápu poznámku v obsahu filmu od Cinemaxu o sicilském venkově. (18.07.2018)