Páter Thomas

Fulci ve svojí nejšpinavější podobě nikdy nevyhovoval každýmu, a nikdy se o to vlastně ani nesnažil. Následující brutality jako The Beyond nebo The House by Cemetery jenom potvrzovaly režisérovu kontroverznost a snahu vyvolat v divácích hlavně zhnusení, než strach. Někdo mu to žral, jiní mu na hlavu házeli špínu. Musí se mu však uznat, že všechny ty explicitní scény plné detailně nabodnutých očí, vyzvracených vnitřností nebo lidožravých pavouků s hororovou kinematografií pěkně otřásly. A pro mě to byl právě Páter Thomas, co mi otevřel brány do toho pravého filmového pekla. Tehdy jako osmiletý cucák, co měl za sebou leda tak první Noční můru v Elm Street nebo Tremors, jsem po tomhle začal koukat na ten hororovej svět úplně jinýma očima. A zůstalo mi to, díky bohu, do dneška. Mizerné hodnocení chápu, ale nostalgie mi nedovolí jinak, než nahodit plný barel. (06.09.2011)

Těžko uvěřitelná zhovadilost s pitomými dialogy a otřesnými herci. Na druhou stranu to ale vyznívá tak lacině a komicky, že jí to klidně odpustíte. No, řekněte sami, kde jinde uvidíte například rozzlobenného fotříka, co načape svoji dceru s místním debilem, jemuž záhy prožene soustruh hlavou? Nebo hrdinného novináře (co vypadá jako boží parodie na Rogera Moorea),který ve snaze vysvobodit zaživa pohřbenou ženu začne třískat do rakve krumpáčem? Nebo zombies s podivným zlozvykem skalpovat své oběti holýma (shnilýma) rukama? (18.06.2006)

Věc (ne ta od Carpentera) která mi od mých 14ti nedá spát. Italové byli v 80tkách takový mistři, že se o tomto může dodnes amíkům jen zdát. Hudba, dlouhé pohledy do očí (italská specialita) a atmosféra hustá tak, že by se dala krájet, dělá z tohoto (a jiných snímků, tohoto žánru) klenot. Ovšem, nic pro slečinky. (13.04.2018)

Tento hit šťastných českých a slovenských vlastníků videopřehrávačů osmdesátých let, rozhodně nepatří k mistrovým nejpovedenějším kouskům. Ovšem vyčítat filmu scénáristické nedostatky v podobě logických lapsů, by bylo (a vhledem k reakcím uživatelů) i je zcela fatální chybou, vycházející z nepochopení a neznalosti jak Fulciho díla, tak i jeho osobnosti. Nahrazení lineární logiky logikou mozaikovu, bylo jedním z důležitých pracovních nástrojů tohoto velkého obdivovatele surrealistů (především pak Bunuela), stejně jako fascinace iracionálnem a temnotou nevědomí, vystupujících na povrch v podobě strachu z neznámého a nepochopitelného, obav z věcí a jevů, které se nachází mimo dosah vědecky zracionalizovaného a utříděného světa, který má zdánlivě pro vše svá uklidňující vysvětlení. Nicméně Paura nella cittè dei morti viventi obsahuje (alespoň dle mého názoru) dva přehmaty, které se měrou zásadní podepisují pod celkovou neuspokojivost snímku. Jsou to jednak výrazně nepovedené (až by se chtělo říct odfláknuté) gore efekty a takřka úplná absence pro Fulciho tolik typického černého humoru (jedna vrtačka v hlavě to nespraví). (13.04.2007)

Další VHSková klasika, lemující mé dětství. Kdysi jsem se u toho krčil hrůzou, dnes jen nevěřícně kroutím hlavou. Ty nelogičnosti musí být snad záměrné, jinak si to vysvětlit ani neumím. Proč chlap jednoduše neotevře víko od rakve aby zachránil za živa pohřbenou dívku, a místo toho bere do ruky krumpáč? Proč stačí před zombíkem zavřít oči a ten se záhy vypaří jako pára nad hrncem? Proč rozzuřený otec provrtá hlavu místnímu podivínovi a scénář se k této události již více nevrátí? Proč se musí kněz ze své hrobky brobourat, když má teleportační schopnosti? Ano, úhlavním nepřítelem filmu je opravdu teleportující se zombie kněz. Nejhorší na tom všem je, že i přes vlnu scenáristického balastu, od toho filmu nejde odtrhnout zrak. Lucio Fulci byl mistrem absolutní hororové atmosféry. Podivínský král smrti, kmotr krváků a jeden z popularizátorů takzvaných gore hororů. Na filmy z jeho vrcholného období dnes koukám především kvůli té hutné, takřka hmatatelné atmosféře. Víc vlastně mistr ani nenabízí. Je to málo? (17.04.2023)