Čtyři dohody

Ono je vlastně úplně jedno, jestli si Čtyři dohody pustí člověk, co si raděj zařve GÓÓÓL!!, nebo co radostně pokřikuje GOGOL!!, jenom stačí, aby mu sedl Duškův humor, který je pro mě snad nejpodstatnější částí celého představení, bez něj by to mohlo skoro vypadat, jako kdyby Dušek pokračoval ve svojí roli v Choking Hazardu (jenom pro upřesnění, hraje slepého mentora hledajícího smysl života, jehož mozek se pokouší sežrat banda zombifikovaných myslivců, kteří zde bohužel nejsou). Vážně tu nehodlám posuzovat, jestli je základ "mouder" hluboké filozofično, nebo pár povrchních frází, které sází jen a pouze na papundeklové myšlenky, tohle je věc která je subjektivní víc, než je chuť na ovocný knedlíky. Docela škoda, že zaznamenání není bez chyby, například vložené archivní záběry se urputně nehodí a totálně ničí atmosféru, podobně hdivníá ( zkřížení něčeho divného a hnusného, poz. redakce) je i zpívaná hudba, která je bídně podprůměrná, narozdíl od ozvučení doprovodného, které je sice místy kýčově klišoidní, ale přesto se hodící. Smál jsem se humoru, lehce ignoroval myšlenky. Slabé čtyři. (12.05.2014)

Jarda Dušek a jeho one man show na téma zamysleme se nad sebou. Má to vtip, má to nápad, humor i spád. Bohužel samotný záznam je velmi nevýrazný a celku rozhodně nepomáhá. Přesto není problém si některé pointy zapamatovat a držet se jich i v reálném životě, ačkoli doteď jste sami vychovávali za pomocí okřídlených vět ve stylu: "Vystřel!" (19.02.2015)

Přiznávám, že není fér jít do čehokoliv s tím, že se mi to rozhodně líbit nebude. Jenže těžko kritizovat, co jste neviděli. Tak už jsem viděl. Jsem rád, že Dušek je svůj a to i přesto, že bychom si nejspíš vůbec nerozuměli a přeli se téměř o všem. Alespoň je Dušek nějaký. Nicméně výsledný dojem je těžko popsatelný, ale rozhodně ne úžasný. Ano, na mnoha místech jsem se pousmál, ale na mnoha místech jsem se taky zatraceně nudil. Trochu jsem doufal, že když už mě filosofie autora nechytí, tak mě alespoň rozčílí, ale nestalo se téměř nic. Jaroslav povídá a já mám pořád ten samý pocit - svět okolo je špatný, tak si pojďme étericky popovídat, já přetvořím vaše myšlenky do slov a řeknu vám, jak byste měli nebo mohli přemýšlet. A je mi jasné, že v mnohých divácích se objevilo to kouzelné "On to říká, jak to opravdu je." A na to valím oči údivem a právě z toho mám ze Čtyř dohod pořád pachuť v ústech. Svět možná je špatný, ale tohle taky moc dobré není. (28.01.2014)

V podstatě je to taková přednáška, myšlenkově inspirativní a víceméně vtipně podaná, ale divadelnosti v ní moc není. Režiséři obrazového záznamu si to jistě uvědomovali - proto se nejspíš snažili zpestřit výsledek vkládáním záběrů z amatérských filmových archivů. Jejich vzájemná vazba s výkladem „přednášejícího“ Duška se sice občas daří, většinou ale působí dost mechanicky. (08.04.2014)

Zajímalo by mě, kolik lidí to opravdu pochopilo, a kolik z nich se těmi pravdami nakonec řídí. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem nějaký uvědomělý a všechno jsem vzal za své (to podle mě ani nejde), ale vidět tak krásně shrnuto tolik mouder, byla vážně radost sledovat. Přál bych si pokračování, ale to asi nevznikne. 95% (11.05.2017)