Čtyři dohody

"Pomlouvání je takový hlavní komunikační princip v naší civilizaci." . . . Poprvé jsem to nedal. Přes zajímavé téma mě nebavilo ani půlhodinu, natož dvě hodiny, sledovat Jaroslava Duška a jeho psychologickou přednášku, či spíše parodii na přednášku. Nakonec jsem větší část Čtyř dohod alespoň čistě poslouchal, jako takovou rozhlasovou hru, bez obrazu. Také nadvakrát. Mnohé řčené výroky a načrtnutá témata z lidského života přijmou k zamyšlení, pobaví a osloví diváky nebo posluchače asi bez ohledu na věk a vzdělání, v tom jisté pozitivum zhlédávám. Nicméně dvě hodiny je moc a já přes zajímavý (mluvený) obsah spíše trpěl. Záznam one man show inscenace ve stylu přednášky, kde se vlastně stejné téma i myšlenka jenom dokola okecávají, pouze doplněný černobílými záběry dětstkých hrátek či oslav z archivu dokumentaristky, mi přijde docela málo. To je také jeden z důvodů, proč třeba žánrově velmi podobné Vajíčko s Václavem Voskou hodnotím daleko výš. // Aktualizace po dvou měsících: Hmm, tak s odstupem času si už vůbec nepamatuju, nad čím mě to ten Dušek přinutil tenkrát uvažovat. :o) Zásah se tedy opravdu nekonal. (29.12.2018)

Tak tohle bylo něco :) koupil jsem si rovnou DVD a má místo v mé V.I.P. sbírce. Přiznám se ale, že úvod mi přišel až příliš obecný, relativně málo relevantní k tomu, co přijde potom. A hlavně moc dlouhý. Něco mezi 20 až 25 minutami a já se přistihl při odhodlání, že vydržím. Ale To, co přišlo, mi to čekání bohatě vynahradilo. Jaroslav Dušek to nakonec pojal velmi nádherně. Nadšení. (28.12.2013)

Jarda Dušek a jeho one man show na téma zamysleme se nad sebou. Má to vtip, má to nápad, humor i spád. Bohužel samotný záznam je velmi nevýrazný a celku rozhodně nepomáhá. Přesto není problém si některé pointy zapamatovat a držet se jich i v reálném životě, ačkoli doteď jste sami vychovávali za pomocí okřídlených vět ve stylu: "Vystřel!" (19.02.2015)

Kudy budu chodit, tudy budu tohle divadelní představení, nebo alespoň jeho záznam doporučovat. Ono to ani jinak nejde. Při sledování jsem měl pocity srovnatelné s četbou Malého prince. Jaroslav Dušek hovoří o běžných situacích v životě a jejich efektivním řešením se samozřejmostí, která se samozřejmosti Saint-Exupéryho vyprávění může s klidem rovnat. Několikrát se mi málem vlétnuly slzy do očí. Je krásný pocit slyšet, když někdo říká nahlas, co si myslíte. Jaroslava Duška jsem viděl pouze v pár filmech, ale v každém byl absolutně geniální. Tímto dílem mi potvrdil, že je naprosto senzační herec a je škoda, že neměl v životě větší štěstí na filmy, ve kterých hrál. Samotné představení se slovy špatně popisuje. Ono je mnohem snadnější něco zkritizovat. Jsem přeplněn tolika pocity a vypsat se z nich nedovedu. Ruizova kniha je aplikována na život v ČR, i když je jistě aplikovatelná globálně. V situacích, které mistr Dušek zmiňuje se jistě pozná každý, taky proto tu svítí 96 %. Vřelo to ve mně neskutečně. Střídaly se ve mně pocity dojetí s výbuchy smíchu, což se mi v životě nepřihodilo mockrát. Spíše než nástroj smíchu jsou v mých očích Čtyři dohody záležitostí, která učí lidi, jak správně žít. Respektive rekapituluje, jak by bylo vhodné žít, což není na škodu, protože to spousta lidí netuší a ostatní to často zapomínají. Tam kde se lidé hromadně smějí, si já spíše uvědomuji, jakou moudrost právě slyším. To, že je to ke všemu řečeno tak, že to je navíc vtipné je třešnička na dortu. Jsem hrdý na sebe i na své okolí, že mohu s čistým svědomím prohlásit, že mám nastavené životní hodnoty takovým způsobem, že se danými dohodami prozatím řídím. Samozřejmě jsem mladý a spousta situací mě teprve čeká a je pouze ve hvězdách, zda si svůj postoj k životu udržím. Představení je napráskáno tolika strašně jednoduchými a přesto tak neuvěřitelně krásnými myšlenkami, že každý kdo toto představení neviděl, tak jeho život hodně strádá. Vytknout si troufám pouze extrémně rušivé černobílé vsuvky. Ty jsou ovšem vzhledem ke geniálnímu zbytku absolutně zanedbatelné. Ano, takhle je to skvělé. Jsem skutečně okouzlen a jistě ještě velmi dlouho budu. Maximální hodnocení si schovávám právě pro podobné záležitosti, ale v tomhle případě je i maximální hodnocení nedostatečné a dost by se hodilo zavedení 6. hvězdičky. (30.12.2013)

Filozoficko-psychologický monolog o podstatě lidské bytosti v souvislostech. J. Dušek glosuje výchovné pilíře naší současné společnosti a komparuje to s Ruizem, což je přirozeně díky animozitě odlišných přístupů vtipné. Na paškál se dostává ego, represivní výchova, psychika, materialismus atd. J. Dušek prezentuje vnitřně radikální proměnu člověka, ale ta má své limity. Dnešní společnost má problém, že spoustu děti je jednoduše nevychovaných, agresivních a neempatických a já jádro pudla nevidím v nedostatečné volnosti, naopak nastolení určitého řádu a pravidel může těmto jedincům pouze pomoci. Spoléhat na vrozenou lidskou dobrotu u každého jedince, je víc než naivní. Jak správně J. Dušek uvádí, každý je nezaměnitelná individualita. Ta nemá pouze pozitivní vlastnosti, ale i negativní. Rozumím filozofii sebeuvědomění, vnitřního růstu a tolerance. Bohužel tohle jde činit, až od určitého věku. Navíc každý není mentálně či intelektuálně vybaven v dostatečné míře, aby byl schopen dlouhodobě udržet sebekázeň. Některé myšlenky jsou podnětné, avšak jako celek je to pro většinovou (nejen) českou společnost nefunkční. 57%. PS: J. Dušek je jako intelektuální rétor vynikající. (20.07.2014)