Čtyři dohody

Neskutocne zabavne a inspirativne predstavenie s filozofickym postojom k zivotu, ktory mi pripada strasne zaujimavy. Prilis ma nebavili len tie pesnickove vystupy a este duchovny uvod a zaver v ktorom hovori o Brahme a podobnych veciach. Nabozensko duchovne veci ma nezaujimaju a pre tu filozoficku cast nie su podla mna dôlezite. Rozhodne sa to oplati vidiet a kazdy kto povazuje Duska za blazna alebo sektara by mal zahodit predsudky. Najviac ma oslovila druha dohoda o tom, aby sme si nebrali osobne negativne nazory druhych z coho nakoniec vznikaju len hadky a clovek je potom z toho nervozny a nasraty. 8/10. (22.10.2018)

Skvělé,nejen,že jsem se bavil od začátku do konce, ale zároveň jsem si z této hry odnesl obohacující životní myšlenky, které jsem našel až opakovaným posloucháním záznamu, kdy každé další poslouchání mi dalo více a více. Konečně viděno živě a musím uznat, že si to člověk užije ještě daleko více. Perfektní, není co vytknout. (21.12.2013)

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? (26.01.2014)

Synchronicity jsem si začal všímat před pár lety, spousty podivně náhodných událostí jakoby pasovala a dovysvětlovala můj minulý stav, současný či lehce budoucí. Spolu s tím i mnoha dalších procitnutí ´´jemnocitu´´, jakoby člověk občas viděl do lidí, malých dětí či zvířat a situací a vnitřní hlas mu napovídal jak se zachovat, aby v dané situaci vyplinula dokonalá rovnováha. Zesílená intuice. Nebo jakási přirozená sounáležitost s člověkem, kterého potkáte poprvé v životě a už po pár hodinách s ním strávených máte ten tíživý pocit, že ho znáte celý život, možná déle než je jeden lidský. Tíživý říkám proto, že se stejnou shodou vývoje k potkání tohoto člověka nastává často i loučení na věčnost. Dona Miguela Ruize silně ovlivnila víra předkolumbijského národa, který měl rozhodně blíže k přírodě, planetě, pozorování člověka v prostoru a času narozdíl od naší konzumní společnosti. Jaroslav Dušek vše vtipně vlastní jeho bytosti upravil pro dnešní publikum. O úspěchu samo o sobě vypráví věčně vyprodané představení. A za mě na tom rozhodně něco je. 95% (22.05.2018)

V tomto případě je obtížné hodnotit záznam představení, takže se o to vlastně ani nehodlám pokoušet. Je to záznam pro lidi jako já, kteří by někam do Prahy do divadla nejeli. One man show Jaroslava Duška se často tváří jako hra se slovy, či spíše série slovních hříček, ale rozhodně není blbá a neuráží ani mne, který jsem na všelijaké šamanismy, esoteriku a podobné záležitosti docela alergický. Ono není složité si tohle odfiltrovat, aniž by tím bylo porušeno základní sdělení. Pokud se najde někdo, kdo se po shlédnutí představení nebo tohoto jeho záznamu nad sebou dokáže zamyslet, je to důkaz, že umění může zlepšit náš svět. Mě už asi nezmění, ale zato mě výborně pobavil. (08.04.2014)