Dům u hřbitova

Podprůměrný krvák. Několik momentů má velice dobrou atmosféru, ta je však bohužel většinou záhy utopena v krvi či pohřbena „nechutnostmi“, přičemž obé občas působí až směšně. Děsivost si vcelku udržuje alespoň otevírání/zavírání Dveří (byť není tak mňamózní jako v Janghwa, Hongryeon). (18.10.2006)

Jedno z nejlepších děl Lucia Fulciho, ne-li zrovna to nejlepší. Samozřejmě, Páter Thomas, The Beyond nebo Zombi 2 jsou taky skvosty, ale k Domu u hřbitova mám asi vztah nejbližší, to i z důvodu, že v dětství mi přivodil nejednu probdělou noc. Jeho prostředí je už samo o sobě dost strašidelný. Chátrající vila uprostřed ničeho, na dosah jenom podzimní les a hřbitov. Film dokáže zpochybnit existenci a význam jakékoli postavy, takže skoro automaticky se dostaví pocit toho, že zlo se ukrývá úplně všude. No a pak samozřejmě jedno děsivý tajemství, ukrývající se ve sklepení. Fulci opět dosáhl pověsti mistra hrůzy a zasahuje diváka dokonalou estetikou smrti, opět naturalisticky a pěkně v detailech. Klasika. (31.01.2011)

Někdo se bojí do sklepa kvůli tmě a naprostého ticha - já kvůli Dr.Freudstainovi. Dodnes si pamatuju jak jsem tenhle kousek sledoval ve dne, když jsem byl ještě malinký, a nemohl jsem spát 14 dní. Takhle vznikají kultovky, jsou to filmy, které nás poznamenají na hodně dlouho a neztratí svou působivost. Hudba je stále hrůzostrašná, tma už nemůže být více temnější a sklepa se budu bát kvůli Quella villa accanto al cimitero. (22.09.2012)

Čakal som lepší rozjazd, aj s tou atmosférou to nebolo ktoviečo. No predsa to bolo o niečo lepšie ako Zomby 2 alebo Páter Thomas. Na začiatku jedna vražda a začne sa odvíjať príbeh. Opäť pomalý, nezáživný začiatok s kopou nesympatických postáv, ktoré si akoby k telu nikoho nepustia. Malý chlapček síce vyzerá ako anjelik, no má strašne zvláštne prenikavý hlas a asi mu niečo je. Jeho otecko je tak isto zvláštny a matka radšej berie lieky, ktoré jej samozrejme ktovieako nepomáhajú. No a to je tu ešte opatrovateľka s prefarbeným obočím, ktorá je síce dosť pekná, ale na každého hádže zvláštne pohľady, neodpovedá na otázky a sem tam mimochodom poutiera nejakú krv z dlážky. Najviac ma však dojala scéna, kde na matku zaútočil netopier a otecko sa chvíľu len tak díval akoby ho to strašne zaujalo a potom začal niečo riešiť. No zrazu atmosféra nejako zhustla a kombinácie gore efektov a malého chlapca, ktorý to prežíva ma dostala a hrôza je to pravé slovo, ktoré sa mi dostalo pod kožu. Kdežto Zombi 2 je zívačka a Páter Thomas srandička toto je trošku iná káva. A Lucio Fulci konečne vyšperkoval svoju réžiu v tej najlepšej chvíli a to ako zombík ťahá matku dole schodmi, to je proste veľmi slušne drsne pôsobivé... (18.05.2005)

tento film obsahuje všetky zaužívané filmárske postupy, dejové obraty a žánrové klyšé, ktoré môžete v horore vidieť, sú však pozliepané tak neohrabane, prvoplánovo, doslova rúhačsky, že sa na film nedá pozerať, Fulci je majster vo vyžívaní sa pri úchylnostiach, o tom svedčia bohaté detaily na zohyzdené telá, veľmi podrobne natočené dobodanie či pre mňa "najsilnejšia" scéna filmu - útok netopiera. Jediné, čomu som dal za pravdu, je výrok, ktorý sa objaví na konci filmy "Nikdy neviem, či sú deti monštrá, alebo monštrá deťmi" (Tak nejak to bolo). Pretože ten chlapec, ktorý tam hral, bol jednoznačne monštrum. Jeho som sa bál viac ako samotného Dr. Freudsteina (super meno, všakáno?) (04.11.2006)