Roztomilý člověk

Výmysly pana Bláhy a slečny Poldy jdou občas hluboko do absurdna, ovšem Frič to opět bezchybně ukočíroval. Opět skvělý a okouzlující Oldřich Nový, tentokrát s trochu načechranějšími vlasy než obvykle. Příjemný je pohodářský výkon neokoukané sympaťačky Lídy Chválové. Představte si Raoula Schránila, jak spí v kruzích, a musíte to milovat! (17.12.2005)

"Mám rád vzruch! Nemohu vystát lidi s obličejem, který nic nepovídá. Ti mně připadají jako... mrtvý rybník. Znáš takovou pěkně stojící hladinu, která tě láká vzít kámen a hodit jej do vody? Voda se čeří, dělají se kola, vlnky, no zkrátka něco se děje! ...A když vidím takový obličej, tak mám tisíc chutí vzít kámen a..." Pro řadu lidí asi jedna z mnoha vzájemně si podobných pamětnických veseloher. Ale já v ní vidím daleko víc. Je to film o triumfálním vítězství fantazie nad realitou, humoru nad vážností a recese nad tzv. spořádaným životem. V době protektorátu musel Roztomilý člověk působit velmi konejšivě a pro mě je dodnes spolehlivým analgetikem. A vždycky mě potěší potkat někoho, kdo to cítí stejně. Viktor Bláha a Polda Krušinová jsou postavy podle mého gusta. Kde je nuda, zasáhne jeden nebo druhý svým živelným způsobem do konverzace a v tu ránu se ona voda čeří, obočí stoupají ke stropu a brady padají k zemi. Nejsou to žádní podloudní lháři, neklamou okolí za účelem zisku nebo z cynismu, ale z jakési vnitřní povinnosti. :o) Mystifikace je pro ně vášní, filosofií, sebeobranou a způsobem, jak naplno žít. Kdo to nemá, nepochopí. A nejkrásnější je, že přes ddrobná zakolísání se Viktor ani Polda nezačnou napravovat, jak si žádá konvence. Že naopak způsobem, jak čelit přízemnosti světa, se ukáže spojit své samostatné fantasmagorie v jednu společnou. Scénu ve vlakovém kupé, kde se Oldřich Nový a Nataša Gollová - poprvé sami, bez diváků - doplňují a jakoby testují ve vymýšlení historky o šperkovnici, považuju za jednu z nejromantičtějších v českém filmu. Dokonce i ve větě "Už nikdy si nebudeme lhát" jaksi cítíte, že to spíš znamená "Budeme lhát jako tým". :o) Moje nejoblíbenější komedie celé pamětnické éry. 100% (19.09.2006)

Max Braun, Molenda a la artista v kruzích, manželka s fobií ze zrcadel.....dokonalá postava sedmilháře Viktora Bláhy a ještě lepší kontrující postava Poldy Krušinové v okouzlujícím podání Nataši Gollové...kolotoč událostí, který na sebe nabaluje lži jako sněhová koule, je neskutečně barevný, rychlý a nenudí. (30.09.2007)

Střeštěná komedie o prolhaném redaktorovi V.Bláhovi ,kterému ,ale zdatně sekunduje Polda ,samozřejmě si jí nakonec vezme jenže jim to nikdo nevěří a na svatbu nikdo až na babičku nepřijdou. Ta jim taky nevěří ,ale vyšlo jí to v kartách a karty nelžou. Nataša tu má neskutečnou výřečnost. Naopak otřesná je tu ta nevěsta . (23.12.2007)

Frič zkrátka uměl. Skvělá jednoduchá komedie z doby, kdy měli filmoví tvůrci ve svých snímcích značně omezené možnosti. Točit komedie se dalo výhradně o věcech, které se nedotýkaly politiky ani jiných citlivých oblastí té doby, a tak mohla vzniknout úžasná komedie, jakou je Roztomilý člověk. Neskutečně se mi líbil zejména Filipovský Franta v úžasně napsané roli. Nejlepší na celém filmu jsou samozřejmě exkluzivní hlášky, které mají potenciál rozkmitávat bránici i po více než 70 letech. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to něco úžasného. Tvůrci skvěle roztočily obrátky a hlavní hrdina se krásně zaplétal do sítě své mystifikace. Jedinou výtku bych tedy nasměroval k tomu, že mi celý snímek přišel tak nějak násilně utnutý bez pořádného konce. Na druhou stranu nutno říct, že se to asi ani o moc lépe utnout nedalo. Slabší 4 kousky. (21.06.2018)