Když utichly trumpety

Režijní styl Johna Irvina mi moc nevyhovuje, přeci jen si myslím, že americké jednotky za 2.světové nebyly plné samých zbabělců a neschopných důstojníků. Film samotný je však udělaný slušně, bez servítků, bez salutování a řečnění, jen válka a každodenní boj o život. Snímek popisuje surový válečný mlýnek na maso v lesích na belgicko - německé hranici 1944. A speciálně příběh zbabělého a nedisciplovaného vojína, který se postupně stává poručíkem a velitelem čety. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=qGJ9l2gPWIo (29.08.2010)

Mrazivé válečné drama, zapůsobilo to na mě velmi reálně, krutě a zcela pochopitelně naprosto nesmyslně.. Hlavní postava není žádný neohrožený hrdina, je to mladý muž, který chce přežít a vypadnout z toho pekla, nováčci jsou patřičně vykulení, zoufalí, zmítaní strachem, zimou, vyčerpáním.. Herecký ansámbl skvělý, zejména tedy Ron Eldard a v zajímavé roli i Timothy Olyphant.. (19.11.2022)

Také pravé vojnové šialenstvo, nesílené a akčné. Film je dosť realistický s depresívnymi scénami, no trochu aj filozofuje v štýle, čo si tak vojaci o tom všetko asi mysleli a keď utíchne streľba, koľkých i napadne, či toto všetko dáva vôbec zmysel. Kľudne by som ho porovnal k Čate s menej výraznými hereckými osobnosťami, ale stále dostatočnou myšlienkou, dobrou hudbou i obrazom. (29.03.2017)

Kdo čeká typický válečný film, bude překvapen. Jde v něm o ojedinělý příběh o člověku ne/hrdinovi velkého formátu. Nejde však v žádném případě o zbabělce, pouze o muže, jehož cílem je přežít a nezůstat ležet daleko od domova. Přestože v něm jeho nadřízení vidí vojenský talent, on sám se tak rzhodně necítí a řídí se spíše mottem "dělej tak málo, abys alespoň plnil povinnosti, ale ne zas tak moc, abys přišel o kejhák". Pro válečné filmy skutečně velmi neobvyklé. Celkově mi postava sgt. Davida Manninga byla sympatická, ikdyž v jednom okamžiku jedná dost surově (ikdyž po dodatečném uvážení správně), což mě silně překvapilo. Za "něco rozhodně jiného válečného" dávám 85% (08.09.2009)

"Jak víte, že zaútočíme? Horké žrádlo, kafe, cigára........Zaútočíme, to je jistý". Asi jsem moc válečných filmů neviděla a ani nejsem kompetentní posuzovat dění na takových bojištích, ale já těm klukům věřila úplně všechno, tu hrůzu a děs v očích Sandyho, jeho nechuť k jídlu. Davidovi jeho rebelii a chuť vypadnout a místo toho chudák získával raketovým tempem vyšší a vyšší hodnost. Od první minuty jsem měla strach a nervy nadranc snad větší než oni a už vůbec si nedovedu představit reál. Ačkoliv se tady kdekdo ohání televizním zpracováním, tak mně je to úplně jedno, protože tak výborný válečný film, který jsem oproti jiným prožívala naopak velmi intenzivně, si z mé strany určitě zaslouží plné hodnocení. (26.10.2013)