Když utichly trumpety

Film Když utichly trumpety je důkaz toho, že i v dnešní době, kdy jsem viděl snad stovky válečných filmů, mě stále má co překvapit. O to více mě těší, že tenhle film původně autoři směřovali do televize, ale při sledování vypadá uplně jinak. Ušetřilo se především za exteriéry, protože se natáčelo v Maďarsku. Díky tomu mohli autoři alespoň víc obětovat do akce. A akce je fakt parádní. Na televizní film přímo dokonalá. I příběh má páru, přestože je stokrát omýlanej. Na tom ale vůbec nesejde, podstatný je celkový průběh a ten je prostě parádní. Nechápu pak, co tu zdejší kritizujou. Mají co chtěli. Válečný film plný kruté realistické války. Nic víc, nic míň. Filozofat nad tím nemá smysl, i když to kdekdo ze zdejších dokáže. Nadávat ale, že film je jenom o akci, tak ho na místě uškrtim. (17.07.2010)

Tak často se nestává, aby film s dovětkem "televizní" byl na takové úrovni. A pro tento snímek to pro mě platí dvojnásob, protože děj je zasazen do druhé světové války, konkrétně do roku 1944 a popisuje ne moc známou kapitolu spojeneckého tažení, a to bitvu o Hurtgenwald. Že film produkuje HBO, je znát už od začátku. Realistická a ponurá atmosféra podzimního lesa byla místy až strašidelná. Všude samé bláto a sračky, opravdu to vypadalo skutečně. Navíc je zde k vidění i poměrně dost bojových scén, které jsou na TV film hodně dobré, hlavně bitva o most vypadá výborně. Musím ocenit i snahu tvůrců o co možná nejvěrnější techniku. Takže pro válečné nadšence rozhodně skvost. Ron Eldard dobře zahrál povahu Manninga. To vše dá dohromady jeden z mála dobrých nezávislých válečných filmů poslední doby. (13.09.2010)

Takhle se má točit pro televizi. John Irvin, který stvořil nevyrovnaný, ale realistický Hamburger Hill, se vrací do válečného pole tentokrát druhé světové války. Co potřebuje voják, aby přežil? Nejen fyzicky, ale i psychicky? Válka se podle mě nedá v obrazech pochopit, pouze lze všechnu tu hrůzu přiblížit a doufat, že dokážete zprostředkovat, co nejvíce emocí a vrstev války. To se rozhodně filmu povedlo, protože od beznaděje, až po nenávist k těm, co rozhodují od stolu a kafíčka svých teplých kanceláří, film funguje a děsivě jednoduše upozorňuje na většinu důležitého, co každý o válce má znát (od cukru a biče až po její absurditu). Tady nikdo nepotřebuje slavné hvězdy ani obrovské peníze, tady se dá kafe a cíga a jde se na popravu... Jednoduše zprostředkovaná syrová realita války. (27.07.2010)

"Jak víte, že zaútočíme? Horké žrádlo, kafe, cigára........Zaútočíme, to je jistý". Asi jsem moc válečných filmů neviděla a ani nejsem kompetentní posuzovat dění na takových bojištích, ale já těm klukům věřila úplně všechno, tu hrůzu a děs v očích Sandyho, jeho nechuť k jídlu. Davidovi jeho rebelii a chuť vypadnout a místo toho chudák získával raketovým tempem vyšší a vyšší hodnost. Od první minuty jsem měla strach a nervy nadranc snad větší než oni a už vůbec si nedovedu představit reál. Ačkoliv se tady kdekdo ohání televizním zpracováním, tak mně je to úplně jedno, protože tak výborný válečný film, který jsem oproti jiným prožívala naopak velmi intenzivně, si z mé strany určitě zaslouží plné hodnocení. (26.10.2013)

Tak tohle skoro není film, to je skoro válka. Z plátna je cítit spáleninu, pach kovu, zaschlé krve, emoce jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že se válíte v blátě spolu s těmi vojáky. Člověk při tom musí přemýšlet, jak tenká je hranice mezi zbabělostí a normálním pudem sebezáchovy, mezi hrdinstvím a pomateností, co ještě člověk může snést, a co už je za jeho hranicemi. (24.06.2011)