Když utichly trumpety

Další z válečných filmů, který z vysoka kašle na nějaké falešné zkreslování skutečnosti. Neskrývá zrůdnost války a její absurditu za hrdinnými činy a vlasteneckým cítěním; není žádná čest, ani hrdinství bojovat za svou vlast, je to jenom příšerná otrava a utrpení. Film Když utichly trumpety válku ukazuje v pravém světle, přesně tak, jaká SKUTEČNĚ byla. Nikdo se tu neobětuje za druhé. Nikdo není rád, že byl povýšen. Vojáci jdou do každého dalšího úkolu s nechutí a sebezapřením. Válečné akce, které ve skutečnosti nemají žádné strategické odůvodnění. Ze zakrvacených úst tu vojákům nepadají žádné válečno-propagandistické žvásty, ale slyšíte jen ironii, pekelný cynismus, a hlavně strach. Obrovský strach, kdy z vás udělají seržanta, ale vy víte, že se na tu funkci absolutně nehodíte. Kdy jste nováčkem v četě a při hlídce jste posláni dopředu, aby jste výpravu vedli. Najednou zjístite, že jste ostatní ztratili, a aby toho nebylo málo naproti vám jdou Němci. Kdy víte, že ve skutečnosti nejdete bojovat, ale jdete zemřít - dokážete si představit tu hrůzu, kterou při tom musíte pociťovat?! Tento film, více než kterýkoliv jiný, ukazuje, že spíše než zachránit svou zemi, šlo vojakům především o to zachránit si svůj vlastní život, a to někdy i za jakoukoliv cenu, ať si už tom myslíte, co chcete. Bohužel i ti kterým se to nakonec povedlo, si s sebou až do smrti ponesou následky... (14.07.2010)

Tak tohle skoro není film, to je skoro válka. Z plátna je cítit spáleninu, pach kovu, zaschlé krve, emoce jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že se válíte v blátě spolu s těmi vojáky. Člověk při tom musí přemýšlet, jak tenká je hranice mezi zbabělostí a normálním pudem sebezáchovy, mezi hrdinstvím a pomateností, co ještě člověk může snést, a co už je za jeho hranicemi. (24.06.2011)

Když utichly trumpety patří mezi jeden z těch zapadlých a ne příliš známých válečných snímků. Výborné obsazení jednotlivých postav táhne celý film. Coby hlavní postava mě zaujal fešný Ron Eldard, který mě po herecké stránce sice nijak neuchvátil, ale nejspíš to bylo jeho postavou, která měla představovat chladného a rozumně uvažujícího vojáka, který si nehodlal připustit, aby s ním jakékoliv emoce zamávaly natolik, aby nebyl schopný vést svoji četu a zajistit přežití. Především sobě. Distingovanost od emocí a jakási absence povinnosti chránit "svoji" četu a případně za jejich členy položit život mu ubírá na jistém temperamentu, který by jinak jeho voják mohl mít. Ale asi to tak mělo vyznít. Jinak má film vše, co si od takového žánru představuju. Naturalisticky zobrazené násilí, válečné hrůzy a utrpení, velkou porci akce a bojů, stejně jako vztahy mezi jednotlivými vojáky a jejich vyrovnání se s drsným a nelítostným prostředím, v němž se ocitli. Děj mi díky spádu a množství akce velmi rychle utekl a na konci jsem se dozvěděla, že tento pozapomenutý boj předcházel mnohem zásadnějšímu a slavnějšímu boji u Bastogne, jehož se zúčastnili chlapci z Bratrstva neohrožených:) (25.05.2014)

Je to zvláštní, ale drahé monumentální velkofilmy Zachraňte vojína Ryana a Tenká červená linie rozsekává na hadry tento malý TV film z produkce HBO. Svým stylem má hodně blízko k Bratrstvu neohrožených, je ovšem ještě o něco cyničtější. Za celých 90 minut se ani na chvíli nezastaví a servíruje nám jednu výtečnou scénu za druhou (úvodní záchrana, zastřelení plamenometčíka či závěrečná záchrana). Neokoukaní herci jsou všichni dokonale přesvědčiví, nejvíce za zmínku stojí Zak Orth a Ron Eldart. John Irvin má na svém kontě již jeden podobný válečný film - Hamburger Hill. Ani v jednom z nich není místo na vlastenectví, filozofování či hrdinství. Jen krev, bláto, sníh, smrt, ranění, mrtví a jediný cíl - přežít. 95%. (09.09.2009)

"Jak víte, že zaútočíme? Horké žrádlo, kafe, cigára........Zaútočíme, to je jistý". Asi jsem moc válečných filmů neviděla a ani nejsem kompetentní posuzovat dění na takových bojištích, ale já těm klukům věřila úplně všechno, tu hrůzu a děs v očích Sandyho, jeho nechuť k jídlu. Davidovi jeho rebelii a chuť vypadnout a místo toho chudák získával raketovým tempem vyšší a vyšší hodnost. Od první minuty jsem měla strach a nervy nadranc snad větší než oni a už vůbec si nedovedu představit reál. Ačkoliv se tady kdekdo ohání televizním zpracováním, tak mně je to úplně jedno, protože tak výborný válečný film, který jsem oproti jiným prožívala naopak velmi intenzivně, si z mé strany určitě zaslouží plné hodnocení. (26.10.2013)