Když utichly trumpety

Film Když utichly trumpety je důkaz toho, že i v dnešní době, kdy jsem viděl snad stovky válečných filmů, mě stále má co překvapit. O to více mě těší, že tenhle film původně autoři směřovali do televize, ale při sledování vypadá uplně jinak. Ušetřilo se především za exteriéry, protože se natáčelo v Maďarsku. Díky tomu mohli autoři alespoň víc obětovat do akce. A akce je fakt parádní. Na televizní film přímo dokonalá. I příběh má páru, přestože je stokrát omýlanej. Na tom ale vůbec nesejde, podstatný je celkový průběh a ten je prostě parádní. Nechápu pak, co tu zdejší kritizujou. Mají co chtěli. Válečný film plný kruté realistické války. Nic víc, nic míň. Filozofat nad tím nemá smysl, i když to kdekdo ze zdejších dokáže. Nadávat ale, že film je jenom o akci, tak ho na místě uškrtim. (17.07.2010)

Takhle se má točit pro televizi. John Irvin, který stvořil nevyrovnaný, ale realistický Hamburger Hill, se vrací do válečného pole tentokrát druhé světové války. Co potřebuje voják, aby přežil? Nejen fyzicky, ale i psychicky? Válka se podle mě nedá v obrazech pochopit, pouze lze všechnu tu hrůzu přiblížit a doufat, že dokážete zprostředkovat, co nejvíce emocí a vrstev války. To se rozhodně filmu povedlo, protože od beznaděje, až po nenávist k těm, co rozhodují od stolu a kafíčka svých teplých kanceláří, film funguje a děsivě jednoduše upozorňuje na většinu důležitého, co každý o válce má znát (od cukru a biče až po její absurditu). Tady nikdo nepotřebuje slavné hvězdy ani obrovské peníze, tady se dá kafe a cíga a jde se na popravu... Jednoduše zprostředkovaná syrová realita války. (27.07.2010)

Velké zklamání. Ani mi nevadí, že to není nijak Ryanovsky bombastické, ale spíš reálnější a psychologičtější, ale vůbec jsem si nedokázal vytvořit vztah k hlavnímu hrdinovi, který byl tedy neobyčejný kretén a ještě nesympatický. Olyphantova role se dá nazvat štěkem, protože on má ksicht na víc, než jen na to, aby se v zákopu zhroutil. Necelistvý příběh bez jakéhokoli pevnějšího cíle. Děj prostě jenom plyne a já se dívám, co se děje, aniž by mě zajímalo, jak se věci vyvinou. Předvídatelný zacyklený konec (viz. první scéna) byl opravdu slabý, čekal jsem od tlouštíka Sandersona víc. Knihu jsem nečetl, ale mám z filmu dojem, že se adaptace totálně nepovedla. Charaktery vykreslené jen opravdu povrchově a dost černobíle, vztahy v četě nedostaly skoro prostor a celkové vyznění šlo úplně mimo. Věřím, že knížka je solidní psychologický příběh chlapa, který se díky bezradnosti velení musí vypořádat sám se sebou v roli poručíka a vztahu k nováčkům, ale tento film se nepovedl. Ne ne. Škoda. Slabé tři hvězdičky. A to nemluvím o té mizerné hudbě, která místy působila až groteskně. WTF? (14.07.2010)

Syrové a zároveň velmi realistické vyprávění o válce - o hrůze, kterou přináší všem vojákům v předních liniích .. o jejich většinou marné snaze a touze přežít .. o klasické neschopnosti a nekompetentnosti velitelů, která přinášela po celou válku tolik zbytečných obětí v řadách prostých vojáků i jejich přímých nadřízených. Velmi dobré zpracování … (14.07.2010)

,, Nejlepší je, když přestaneš přemýšlet. Celá rota je na cestě do pekla.'' Na TV film skvělá záležitost. Sice bych měl pár výhrad k bojovým scénám (zejména k té poslední), to je však hluboce vyváženo celkovou atmosférou a syrovostí filmu. Kulky tu působí téměř reálná zranění. Tady nečekejte žádná červená kolečka na olivovejch mundůrech. Když někomu vletí kulka zátylkem, vyletí obličejem ven a vezme si sebou i kus čelisti... To chladné bahno lesů v Ardenách roku 1944 jsem úplně cítil. V těch mrazivejch hvozdech se člověk cejtil pod psa jen v té provlhlé výstroji, bez kuřiva a o studenejch konzervách. Natož ještě aby útočil na flaky 88 a dobře zakopané tanky s pěchotou. Když vám velení dalo teplý žrádlo, nafasovaly se cigára a rations, bylo jedno jisté. Už brzo se půjde do útoku za Sigfriedovu linii... --- Jsem spokojen, tohle dílo se může směle zařadit do řady těch lepších válečných filmů. Žádný patriotismus, jen prostá touha přežít. 4 zásobníky do thompsonu. * * * * (07.01.2015)