Život Adèle

Viděla jsem to 2x v kině, 2x doma, četla jsem i původní komix. Skvělé vyobrazení citů a vztahů všeobecně. Celou dobu člověk cítí takovou intimnost, ať už je to kvůli kontaktním scénám s dialogy nebo bez, nebo kvůli délce záběrů, která se taky jen tak nevidí. Celý film bych rozdělila na 3 části: 1. hodina, která uvede děj, představí postavy, 2. hodina o lásce a vztahu ústřední dvojice, která je prošpikovaná úžasným herectvím a pikantními scénami, naprosto bere dech a člověka okamžitě táhne dovnitř a nešťastná 3.hodina, asi nejvíce citově zabarvená, kterou bych ale doslova oškubala o některé scény a 20 min bych ušetřila. Ano, režisér se snažil vyjádřit touhu a beznaděj, ale tu by každý poznal na sto honů i bez té nudné kaše okolo, kterou v komixu nenajdete. Ve srovnání je předloha mnohem lepší s naprosto jiným koncem, který mě i mrzí, že neponechali. 95%, škoda prodloužení sexuálních scén o naprosto "potěšení pro chlapy" poloh a konečného protahování. (10.12.2013)

Málokdy je nějaká festivalovka natolik vtahující a její umělecké volby naprosto přesně podporují sílu sdělení a emocionální účinek. Tříhodinová série detailů na tváře herců, jejichž dialogy i všední činnosti záměrně neodbočují od samotného procesu hrdinčina vývoje, má možná několik až zbytečně zdlouhavých pasáží, ale i ty by si režisér dokázal bez zaváhání obhájit. My Adele jen nesledujeme, my jsme Adele a prožíváme s ní vypjaté momenty tak zúčastněně, jak je to v rámci filmového vyjadřování vůbec možné. Sexuální scény možná až příliš dlouhé, ale vzhledem k důslednosti sledovacího procesu vnitřního a právě sexuálního vývoje křehké hrdinky nevyhnutelné a pro mužského diváka koneckonců nefalšovaně příjemné (obě herečky nejenže skvěle hrají, ale i vypadají). Sexualita může být tuhým břemenem a zde to vidíme nepřikrášleně a vysoce realisticky. 85% (20.09.2020)

Nikdy by som si nepomyslel, že vydržím sledovať dlhé tri hodiny nejaký film, so zameraním predovšetkým na hlavnú hrdinku. Ale bavilo ma to a užil som si každú jednu minútu. Tak do detailov prepracovaná nosná téma a pointa filmu a to z mnohých pohľadov či už jednotlivca, alebo spoločnosti, sa len tak nevidí. Je tu množstvo scén, ktoré sa vám vryjú do pamäti a vypália v nej nezmazateľnú stopu a spomienku na film. O jednej veci som presvedčený a síce, že predstaviteľka hlavnej hrdinky (A. Exarchopoulos) si zaslúži metál, jej herecký prejav bol po všetkých stránkach dokonalý a famózny, predovšetkým vďaka nej snímok pritiahne divákovu pozornosť, lapí do svojich pazúrov a celé tri hodiny nie je šanca jej uhrančivosti uniknúť. Ste väzňom a žijete jej život spolu s ňou. Vrelo odporúčam. (23.03.2015)

Jeden z nejupřímnějších filmů, který jsem kdy viděla. Kdo někdy miloval, musel podlehnout... // SPOILERY! // Abdellatif Kechiche se vydal zmapovat milostný svět Adéle, a to z pozice "kamera oko" - jsme jen tam, kde je ona, jen pozorujeme, jak se chová a můžeme se domýšlet, co cítí... a Adéle je otevřená, z každého jejího pohledu, úsměvu, doteku je zřejmé, co prožívá. Skutečně neskutečně hluboká podívaná do zmatené duše, která zprvu zápasí sama se sebou, poté podlehne vášni a cele se jí oddá, aby záhy podlehla pokušení a upadla do osamění. Jak píše zdejší uživatel Matty, La Vie d'Adéle je zcela kontaktní film. A to v tom nejniternějším významu. // Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla - a nejde ani tak o samotné téma (žena dospívá, poznává sebe samu a prožívá Lásku s velkým L, takovou, která tě snad potká jen jednou), jako (a to především) o způsob, jakým je téma převedeno na filmové plátno: i když ti lesbická láska může připadat na sto honů vzdálená, jsi tam, vidíš to, cítíš to. // Prostě zatraceně dobrý a upřímný film, který se ti dostane pod kůži, stejně jako se kamera (perfektní kamera!!) dostala pod kůži hlavní postavě. (16.08.2014)

Pocit hmatatelné reality a komplexního nahlédnutí do života Adele navozuje Kechiche téměř všudypřítomnými detailními záběry na tváře hereček, které samy o sobě dokáží zachytit i ty nejsubtilnější emoce a pohnutky - hlavně díky tomu dokáže tříhodinový dialogový film udržet pozornost a navodit iluzi skutečného vztahu mezi Adele a Emmou, i když příběh žádným zásadním způsobem nevybočuje z klasické dějové struktury. Právě onen důraz na intimitu danou atypickým záběrováním, díky níž diváci až perverzně nahlížejí do životní epizody jedné dívky/ženy, je zcela zásadním ozvláštněním jinak velmi předvídatelně plynoucího festivalového filmu. Kapitolou samou o sobě jsou i explicitiní sexuální scény, které narušují zažitou představu o tom, co je na plátně ještě zobrazitelné a jakou to má funkci. Tyto momenty (stejně jako mnoho dalších) však nejsou nositeli dějových informací, ale spíše slouží k co nejvěrnějšímu zachycení dané atmosféry, pocitů a emocí hlavních představitelek. Čemuž přidávají dokonce i zdánlivě nesouvisející scény mimo ústřední vztahovou linii (protestování v ulicích, výuka ve škole...), v nichž se zásadním sjednocovacím motivem stává mimo jiné i vyznamotvorná hudební složka a práce s modrou barvou (odtud originální název komiksové předlohy). Z Životu Adele tak nakonec zůstanou pouze silné pocity a vědomí dvou téměř geniálních výkonů hereček, jejichž nejvypjatější scény vždy dosáhnout požadovaného emocionálního účinku na diváka, než samotný příběh, jehož odvyprávění by klidně zabralo polovinu času. Stále je to ale film, který by neměl uniknout pozornosti, jelikož dokáže být v některých momentech opojným i devastujícím zároveň - a to samozřejmě v nesmírně pohlcujícím slova smyslu, v němž dění na plátně na chvíli vypadá jako skutečný život. P.S.: Adèle Exarchopoulos je objev. (23.11.2013)