School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (411)
Hyperbola, parabola, základ života je škola..! Bubka Benetka, konfident Krhounek, německý rodilý mluvčí a slávistický salát v jednom Čuřil aneb věčný studentský boj proti zpátečnické větvi učitelského sboru, oplývající naivní nevinností, brilantním humorem i podivným budovatelským koncem, který, jak chci věřit, byl v roce 1938 myšlen přeci jen trochu jinak.. ()
Mě tenhle film moc nebavil. Je lepší než trapná "Študákova duše", má pár světlejších momentů, herecké výkony některých učitelů jsou rozhodně osobité, nicméně je zde spousta věcí které se mi nelíbily. Například mi přijde dovné, když 30-tiletí herci hrají studenty gymnázia. Navíc, když tito "herci" přehrávají. Není to vtipné, ne v dnešní době. Ztotož%nuji se kupříkladu s komentářem uživatele "Dobytek", i když nikoliv s jeho jednohvězdičkovým hodnocením. Tak špatný film není, jen nudný, divný, naivní, k neuvěření. Ale vidět jsem to musel, když to má takové hodnocení. Mám to za sebou, podruhé už nikdy. ()
Narozdíl od jiných recenzentů mám opačný názor. Uznávám, že Cesta do hlubin má kromě sledu vtipných scén i lidskou postavu neobvyklých rozměrů, ale zároveň se domnívám, že Škola, základ života vystihuje atmosféru středoškolského prostředí i v těch nejjemnějších nuancích, což se Cestě až tak dobře nedaří. Film by si zasloužil trochu větší historický rozbor, nálepka klasiky je sice oprávněná, ale zároveň nicneříkající. Ten běh k lepším zítřkům i vztah Máňa-Jindra může působit křečovitě, ale v tehdejší filmové poetice má své plné odůvodnění. Vynikající Theodor Pištěk ve skvělé masce (nezapomenutelný tenisový match). Skvostná miniatura Zdeňky Baldové v roli matky kvintána Živného - "Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí, aspoň tu maturídu kdyby udělal:" ()
Ako som už spomenul v komentári k Cestě do hlubin študákovy duše, sú to dvojčatá. Nie siamské, ale ani rovnocenné. Škola, ktorú priviedol Martin Frič na svet o rok skôr, ako Cestu, mi pripadá dosť nedonosená. Humoru je v nej menej a je kŕčovitý, karikatúry sú nevľúdne, satira nemilosrdná. Absentuje človečina, ľudskosť, láskavý pohľad, ktoré by zjemňovala militantný pohľad na profesorský zbor. I keď v oboch filmoch nájdeme alter egá jednotlivých postáv (dokonca hrané tými istými hercami), Jindřich Plachta sa na škodu veci ešte v Škole neobjavil. Pri porovnávaní Školy a Cesty sa mi vybavuje porovnávanie Tankového praporu s Černými barony, kde som uplatnil obdobné výčitky. ()
Kto by to bol vtedy povedal, že aj po sedemdesiatich rokoch bude mať myšlienka, nápady a hlášky také nadčasové znenie a ich zmysel platí prakticky dodnes. A na tú dobu bola prakticky aj dosť odvážna. Ale jednoduchosť a prirodzenosť predčila všetky možné zápletky. A Frič bol fenomén. Však kto kedy dokázal točiť permanentne tri-štyri filmy ročne? 85%. ()
Galerie (5)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Ačkoli Ladislav Pešek a František Filipovský hráli studenty, bylo jim v době natáčení 32 resp. 31 let. (M.B)
- Fejtóny Jaroslava Žáka, ktoré vychádzali pre nedeľné vydanie Českého slova, boli už roku 1937 vydané knižne pod názvom "Študáci a kantoři – přírodopisná studie" nakladateľstvom Alois Srdce. Ešte v rovnakom roku a zároveň už po desiatich vydaniach knihy boli "Študáci a kantori" Žákom prevedení do podoby divadelného libreta pod názvom "Škola základ života", ktoré naštudovalo divadlo E. F. Buriana. Inscenácia v Burianovom divadle dosiahla 170 repríz, čo viedlo k šíreniu hry na scény ďalších miest. Zaujímavé je, že v Plzni, Ostrave a v Brne mala hra taký ohlas, že cenzúra zakázala stredoškolskej mládeži prístup na predstavenie. (Raccoon.city)
- Nápad natočit komedii na základě populárních fejetonů Jaroslava Žáka se setkal s odporem představitelů ministerstva a školské správy. Až autorita Filmového poradního sboru dopomohla k realizaci tohoto projektu. (Teres)
Reklama