Škola základ života

Velmi povedená komedie, která je po celých 94 minut zábavná a nestárnoucí. Bohužel konec je na můj vkus příliš naivní a přehnaný, ale celkově film potěší všechny nejen ze skupiny pamětníků. Martin Frič poskládal velmi mnoho kvalitních herců a natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který ale pro mě není nejlepší ze všech. (12.06.2007)

Popularita a věhlas jaroměřského středoškolského profesora Jaroslava Žáka překročila svůj regionální dosah nejen knižními bestsellery, vydanými v druhé polovině třicátých let na základě autentických historek ze školních škamen, ale také prostřednictvím Žákova nepředstíraného zájmu o českou kinematografii, který se později změnil v úzké přátelské pouto s režisérem Martinem Fričem. Především mládeží vyhledávaný svazek študáckých dobrodružství tak, jak jej pro širokou čtenářskou obec navždy zvěčnil právě Žák, velice záhy skončil i na stole vlivných barrandovských producentů, kteří se jej po jeho přečtení rozhodli nabídnout v odvážné filmové podobě. A přicházely další úspěšné návrhy, tím nejvýraznějším bylo zřejmě soudobé jevištní nastudování v Burianově Déčku, poskytující mmj. jednu z prvních hereckých příležitostí tehdy mladému Rudolfu Hrušínskému. Žákovu literární formu bylo ovšem třeba poněkud rozvést a především ji poskytnout pevný dramatický rozměr, který by nedovoloval, aby se film stal pouhým sledem humorných situací a výjevů ze školního i rodinného života zúčastněných protagonistů. Zásluhu na tom, že se film zařadil mezi pamětnické evergreeny má nesporně Fričův chápavý režijní dohled a zejména uskupení předních hereckých legend před i za katedrou. V nastalém kaleidoskopu získávají pozornost jak mladí v čele s Peškem, Filipovským, Strejkou a Novotným, tak představitelé profesorských autorit v charakterově zajímavém rozlišení prostřednictvím interpretací v podání Václava Trégla, Smolíka, Boháče, Kreuzmanna a dalších. Z tohoto monolitu do popředí vystupuje asi nejvýrazněji postava neurotického češtináře Kolíska, hraného nedostižným Marvanem, zapisujícího se navždy do srdcí diváků proslulou recitací Heydukovy básně o mušce a štěstí, následovaná jedním dechem vynikajícím Theodorem Pištěkem v roli velectěného pana ředitele a skvostnou epizodou ze soukromého tenisového turnaje. Dnes nepříliš oceňovaný, ve své době ale nepominutelný a nezvykle nutný vlastenecký tón, kterým je vybaven zejména přátelský vztah mezi třídním kolektivem i jednotlivci (Novotný, Gabrielová), nabývá na intenzitě v samotném závěru, v němž zaznívá jakýsi manifest mládí a svobodné euforie, hrdě odolávající aktuálním politickým událostem. Původně neškodná studentská legrace se tak rázem stává vpravdě národním dílem, které spadá do poslední vrcholné prvorepublikové dekády. Jeho hodnoty, zdá se, přetrvávají i navzdory sedmdesátileté časové propasti a zcela určitě svědčí o vzácné umělecké i osobní sounáležitosti Martina Friče a Jaroslava Žáka. (03.10.2008)

Mě tenhle film moc nebavil. Je lepší než trapná "Študákova duše", má pár světlejších momentů, herecké výkony některých učitelů jsou rozhodně osobité, nicméně je zde spousta věcí které se mi nelíbily. Například mi přijde dovné, když 30-tiletí herci hrají studenty gymnázia. Navíc, když tito "herci" přehrávají. Není to vtipné, ne v dnešní době. Ztotož%nuji se kupříkladu s komentářem uživatele "Dobytek", i když nikoliv s jeho jednohvězdičkovým hodnocením. Tak špatný film není, jen nudný, divný, naivní, k neuvěření. Ale vidět jsem to musel, když to má takové hodnocení. Mám to za sebou, podruhé už nikdy. (06.12.2013)

"To není učení, to je krocení divé zvěře." Tak tentokrát mne samozřejmě nejvíc pobavil fantastický němčinář Čuřil, neboť ich habe gesagt, že slepice se řekne die Katze. Těsně za ním následoval Holous, jehož básník na stará kolena zívá u jezera, bonzák Krhounek a Benetka se svým báječným kolenotočem. Pozadu nezůstal ani učitelský sbor, jehož výkon při tenise byla parádní sportovní podívaná, ale celý ten humbuk kolem vydávání Řevu septimy mě zase tak moc nezaujal. (24.10.2016)

,,Co je stesti??? Muuuuuska jenom zlata !!!" Tuto vetu som obcas pocul od mamy, ale nikdy som netusil, z ktoreho filmu vytrhla tuto vetu. Dnes uz viem aj preto, lebo som prestal ignorovat starsie ceske filmy a s chutou sa na niektore z nich rad pozriem. Najviac som sa nasmial na hodine nemciny, ale i na dalsich skvelych a vtipnych dialogoch. Z historie je zaujimave sledovat ciernobiely film z roku 1938, teda este pred 2. svetovou vojnou, kde je dokonca spominane i pomerne nedavne Rakusko-Uhorsko (1867-1918), v ktorom zili este samotni herci-ucitelia. Uz dnes som zvedavy na CESTU DO HLUBIN STUDAKOVY DUSE. (1939)... 16.10.2008 _____ Theodor Pištěk - (Ředitel školy) +++ Marta Májová - (Žena ředitele školy) +++ František Kreuzmann - (Prof. Lejsal, třídní septimy) +++ Milada Smolíková - (Lejsalova žena) +++ František Smolík - (Prof. přírodopisu Gábrlík) +++ Ladislav Boháč - (Prof. Bartoš, francouzštinář) +++ Jaroslav Marvan - (Prof. Kolísko, češtinář) +++ Václav Trégl - (Prof. matematiky, Koďousek) +++ Karel Postránecký - (Prof. dějepisu Mykiska) +++ Čeněk Šlégl - (Prof. tělocviku Lusk) +++ Marie Burešová - (Suplující profesorka Lachoutová) +++ Lola Skrbková - (Prof. přírodopisu Suchánková) +++ Gustav Hilmar - (Školník Mleziva) +++ Antonín Novotný - (Jindra) +++ František Filipovský - (Ludvík) +++ Hudba: Julius Kalaš +++ (05.08.2008)