Škola základ života

Druhý komediální vrchol své doby se od sesterské CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE odlišuje zacílenějším záběrem stále komediálního a převážně humorně strukturovaného pohledu. Součástí tohoto zaměření je až satiricky nadsazovaný pohled na světla a stíny tehdejšího školství, které bylo a zůstává na absolutním vrcholu vývoje dosavadní dvousetleté historie i současnosti našich moderních vzdělávacích systémů a zařízení. Přesně se tu zrcadlí generační spektrum doby: zbytky monarchie, střední generace i dychtivé mládí Masarykovy a Benešovy republiky včetně bohatého mimoškolského života se vzájemně se prolínající vlasteneckou a rodící se konzumní tendencí v zrání těch nejmladších. V druhorepublikovém kontextu data své premiéry má film až jinotajný vlastenecký ráz nehynoucí naděje na návrat právě ztrácené svobody národní i státní. O režii, scénáři i námětu platí totéž co v případě CESTY. Superlativy jsou - a nemohou nebýt - základní součástí tohoto hodnocení. Jako agitační vnímatelný závěrečný "běh pokroku a mládí" Novotného a Gabrielové (tondy a Máni) je dobově míněn naopak jako výraz nadějí na účinnou obranu a ubránění První republiky. Řetěz až kabaretně působících scén a zliovělých výroků, obsažený ve filmu, je určitě tím nejlepším, co bylo možné dostat ze stejnojmenné Žákovy literární předlohy. Vážné se nemusí - umí-li se to - nutně potýkat s až rozverně veselým. Naopak. Poučení získané snad až neutuchajícím smíchem čas od času přerušovaným nezastíraně vážným, hloubavým zamyšlením, bývá trvalejší kovu. Smích je totiž nejlepší učitel a současně ten nejhladivější pedagog-utěšitel. (27.08.2007)

Opravdu vydařená komedie ze školního prostředí. Několikrát jsem nemohl až popadnout dech, jak jsem se smál (školní zemský inspektor, mrož, básník-trpaslík...). Spoustu věcí se do teď nezměnilo, třeba úvodní prohlášení o studentech a profesorech. : )) Ale hlavní zápletka by dnes už naštěstí nemohla fungovat, takže to na mě působilo trochu divně, ale ne zas tolik, abych měl pokažený zážitek. Ladislav Pešek jako vždy exceloval. (25.07.2014)

Mě tenhle film moc nebavil. Je lepší než trapná "Študákova duše", má pár světlejších momentů, herecké výkony některých učitelů jsou rozhodně osobité, nicméně je zde spousta věcí které se mi nelíbily. Například mi přijde dovné, když 30-tiletí herci hrají studenty gymnázia. Navíc, když tito "herci" přehrávají. Není to vtipné, ne v dnešní době. Ztotož%nuji se kupříkladu s komentářem uživatele "Dobytek", i když nikoliv s jeho jednohvězdičkovým hodnocením. Tak špatný film není, jen nudný, divný, naivní, k neuvěření. Ale vidět jsem to musel, když to má takové hodnocení. Mám to za sebou, podruhé už nikdy. (06.12.2013)

Pro mě o třídu vtipnější než sesterská Cesta do hlubin, hlavně díky většímu prostoru pro Peškova Čuřila. Desítky vtipů z nerez oceli, výborně podchycená atmosféra střední školy a mnoho nezapomenutelných scén z nichž k nejlepším patří výklad Wolkerovy básně, či zkoušení z němčiny (Ja, Nein, Ja wohl!). Někdy se člověk diví, jak podobný byl středoškolský život náš s tím před sedmdesáti lety. Stále špičková komedie. (03.09.2006)

Scénář: Václav Wasserman, Jaroslav Žák .. První z dua „školských" komedii nese stejné parametry, jako o rok starší přírůstek. Křišťálově dokonalý, nestárnoucí humor, skvělé herecké výkony a studentské hlášky. (29.04.2006)