School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (411)
"To není učení, to je krocení divé zvěře." Tak tentokrát mne samozřejmě nejvíc pobavil fantastický němčinář Čuřil, neboť ich habe gesagt, že slepice se řekne die Katze. Těsně za ním následoval Holous, jehož básník na stará kolena zívá u jezera, bonzák Krhounek a Benetka se svým báječným kolenotočem. Pozadu nezůstal ani učitelský sbor, jehož výkon při tenise byla parádní sportovní podívaná, ale celý ten humbuk kolem vydávání Řevu septimy mě zase tak moc nezaujal. ()
Jedna z top komédií storočia. Legenda so super hláškami, ale hlavne keď si spomeniem, ako tam nemčinár skúša Čuřila (Ladislav Pešek) a začnú na seba kričať "Ich habe gesagt", tak pri tejto scénke ma vždy až zadúša od smiechu. Kto videl, chápe kontext. Skvelý Filipovský ako bifľoš Krhounek je tiež nezabudnuteľný skoro ako Hujer. Proste niekedy sa tie komédie točili zo života a preto sú bezchybné. ()
Parádní klasika. Jednou jsme měli na střední napsat slohovou práci na téma Škola, základ života. Mě v hlavě automaticky naskočil film a začala jsem se smát, tak že jsem šla za trest na chodbu a měla samozřejmě za pět. Ráda vzpomínám na školní léta. Takové to filmy prostě nestárnou. Jsou stále aktuální. ()
Prvorepublikově idealistická sonda do prostředí středoškolské mládeže, je dobré si ale uvědomit, že v dané době šlo ovšem navíc o vrstvu čisté elity národa, za časů první republiky byla výsada vystudovat reálné gymnázium zpřístupněna pouze malé vrstvě společnosti, tedy přesný opak dnešního status quo. Díky výše uvedeným faktům je hned jasné, že zamýšlená satira bude ve výsledku jen dobově decentní a že Martin Frič natočí spíše dobově úsměvnou a milou komedii, ze které se ovšem stala nepřehlédnutelná ,,študácká" klasika. A není divu - vynikající herecké výkony (a s nimi spojená spousta dnes již zlidovělých hlášek ,,Muška jenom zlatá... Studenti? Vy nejste studenti! Vy jste barbaři!), funkční a dodnes platný humor a obzvláště nadčasové téma a prostředí - přiznejme si to otevřeně, od dob Fričovy komedie se některé c & k neduhy a profesorské povahotypy ještě zcela nevytratily a posun nastal pouze v rovině uvolnění mravů žactva, kterého se tak obávají filmoví pedagogové. Co se naopak Martinu Fričovi trochu vymklo z rukou, to byl agitačně vyznívající závěr (pochopitelný ovšem v roce dokončení filmu) a opět dobovou zvyklostí vynucené obsazení rolí studentů povětšinou zralými herci, což ovšem dnes lze přejít se shovívavým úsměvem. Škola je skutečně přesně dle Masarykovských zásad základem života a tenhle film to jen a jen potvrzuje... ()
Galerie (5)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Predstavy žiakov pri vyučovaní sú prvé zábery, kde môžeme vidieť súperiacich rytierov z Rudolfinskej doby. Jednalo sa o zábery z Drážďanského kráľovského paláca v Nemecku, rímskokatolíckej katedrály Arezzo v Taliansku a z Břevnovského kláštora v Prahe-Břevnove. (Raccoon.city)
- Film chcel pôvodne točiť E. F. Burian, bol však odmietnutý pre svoje minimálne filmárske skúsenosti. (Raccoon.city)
- Dejepisár Mykyska(Karel Postranecký) sa pýta študenta Krákoru (Vladimír Salač), čo vie o Jánovi Luxemburskom. Ten odpovedá aj, že Ján Luxemburský bol posledný Přemyslovec po preslici a na bojisku si vypichol oko. Posledný Přemyslovec bol, ale Václav III. a Ján Luxemburský neprišiel o oko na bojisku, ale na rytierskom turnaji. (Raccoon.city)
Upraveno v květnu 2020. Film Škola základ života je rytmickou burleskou s výraznými avantgardními a satirickými sklony. Kompromis satiry Jaroslava Žáka srozumitelným způsobem zachytil po desítky let platná schémata a stereotypy školního vzdělávacího systému, kritika se vyhoupla na poeticky čipernou vlnu avantgardní filmařské hravosti, Martin Frič dal celku rytmický řád. Lehce nezbedný nadhled doprovází studentské klukoviny, melodrama romantiky je stylizované nešikovností probouzejícího se mládí, hlas je tu dopřán rozepři osvědčené tradice s liberální modernizací, disciplína si dotčeně prohlíží testament osobního rozvoje. V zájmu věci bylo nezbytné přijmout konsenzus laskavé smířlivosti a ušlechtilosti. Vztyčeným kritickým prstem je tu Jindra Benetka (velmi příjemný Antonín Novotný), studentský hrdina, navzdory vší nepřízni uražené učitelské ješitnosti. Talentované národní mládí nemůže být již pro svou podstatu zatraceno. Prvním obranným zátarasem vzpurného mládí je Lejsal (velmi dobrý František Kreuzmann st.), třídní septimy, vyučující latině a němčině. On je bdělým dozorem osvědčeného řádu disciplíny a potlačování podvratného charakteru při samostatném uvažování. Hlavním cílem satirického úderu je ředitel reálného gymnázia (dobrý Theodor Pištěk), ochránce té důstojnosti a dostatečně prokazované úcty profesorskému sboru. Instituce nesmí nechat beztrestně žádné zpochybňování vlastní společenské váženosti stavu. Obrazem naděje je Bartoš (velmi příjemný Ladislav Boháč), mladý francouzštinář a též oblíbený, pokrokový středoškolský učitel. Systém vzdělávání vyhlíží lepší zítřky. Hlavní ženskou postavou je Božena Lachoutová (příjemná Marie Burešová), na gymnázium nově příchozí suplující profesorka. Mládí je tou nadějí v budoucí státní rozkvět civilizace. Satirou výrazně karikovanou postavou je Kolísko (vynikající Jaroslav Marvan), na studenty vždy akurátní profesor češtiny. Prasíla českého jazyka je bráněna i proti studentskému přesvědčení. K výrazným postavám studentů zde patří neznámou chuť romantické náklonnosti poprvé ochutnávající Máňa Hájková (příjemná Věra Gabrielová), na tresty zvyklý průšvihář septimy Áda Čuřil (skvělý Ladislav Pešek) a neoblíbený šplhoun a zapšklý žalobníček Ludvík Krhounek (pozoruhodný František Filipovský). K výraznějším postavám filmu patří také Ludvík Koďousek (zajímavý Václav Trégl), před běžnou realitou do čísel a grafů schovaný gymnaziální profesor matematiky. Tady dostává vzájemné smíření svou šanci. Z dalších rolí: moudrý a ušlechtilý profesor přírodopisu Gábrlík (František Smolík), Čuřilův věrný kumpán v nezbednostech Tonda Holous (R. A. Strejka), na tělesný projev dbalý profesor tělocviku Lusk (Čeněk Šlégl), vlastní důležitost náležitě zdůrazňující školník Mleziva (Gustav Hilmar), profesorovými rozpaky pobavený zemský školní inspektor Randa (František Roland), veselá Lejsalova manželka (Milada Smolíková), ctihodná manželka ředitele gymnázia Anna (Marta Májová), pro společnou profesorskou věc zaujatý profesor dějepisu Mykiska (Karel Postranecký). Jindrův chudobný otec a nezaměstnaný dělník Jindřich Benetka (Jaroslav Průcha), za shovívavost orodující matka kvintána Živného (Zdeňka Baldová), či intelektuální původce nepokojů, septimán a premiant Boukal (Jaroslav Palát). Škola základ života patří k nejpřehrávanějším kouskům filmových pásem pamětníků. Za svoji satirickou kritikou s potřebnou dávkou laskavého smíření si své místo zaslouží. Jásavá, rozkošně hravá a smířlivě laskavá to filmová satira! () (méně) (více)