Insidious 2

Když jdu do kina jako běžný smrtelník, co páchá hříchy vyhazováním oslabené koruny za filmy, vybírám si místo podle toho, jak daleko ode mě bude plátno. Zatímco jdu-li na projekci jakožto člen božstva ČSFD, musím si křeslo, chca nechca, vybrat podle toho, jak daleko ode mě budou lidi, u kterých mi na radaru bliká červený nápis "Jsem křupan a nebojím se to použít." Fascinuje mě, jak 200 lidí dokáže konsternovaně čumět na trailery a upoutávky, i reklama na psí lejno se hltá jako čerstvě upečená husa, ale jakmile naběhne povel "nezapomeňte film ohodnotit na ČSFD", ozve se znělka a do sálu vstoupí první scéna filmu, těch stejných 200 lidí začne šustit, trhat, lámat, syčet, chřoupat, mlaskat a žvanit, jako kdyby dva roky nejedlo a pět let se nevidělo. A já si vždycky v takové chvíli vzpomenu na poslední větu z e-mailu s kódem, která zní: "Přejeme ti pohodový filmový zážitek ve společnosti největších filmových fanoušků. Tvoje ČSFD.cz." O Insidious 2 vám napíšu jindy, po druhé projekci; až zjistím, kdo z trojlístku já, James Wan a křupani udělal chybu. (15.11.2013)

Pri jednej scénke som sa tak zľakol, že ma mrazilo ešte dobrých 10 minút. Pokračovanie prvej časti jasne naväzuje na jednotku, no v tomto prípade sa dostávame omnoho viac do hĺbky, napríklad čo sa týka problémov hlavy rodiny v detstve, jeho prvých kontaktov s "dámou v čiernom" a dozvieme sa všetko o jej minulosti. Najmä tam príde zopár zaujímavých zvratov, takže spočiatku som vôbec nechápal, ako to celé vlastne je. Ten samotný príbeh už totiž nie je čisto naviazaný na astrálne cestovanie, ale celú pravdu nám odhaľuje postupne. Inými slovami mi to pripadalo totálne domotané a prekombinované (pretože tentokrát astrálne necestujeme len v priestore, ale aj v čase), až kým to režisér v druhej polovici pekne narovinu vysvetlil. Duchov sa opäť dočkáme a je ich dosť, temného sveta samozrejme taktiež, oproti jednotke je to akčnejšie, svižnejšie, ale aj omnoho humornejšie, čomu vďačíme dvojici vtipných, nepodarených parapsychológov, ktorí občas uroba nejakú tú prkotinku. Vidno, že James Wan má nadhľad, často sa totiž nestáva, že by som sa poriadne zľakol a o pár sekúnd neskôr schuti zasmial. Po miernom sklamaní v podobe Conjuringu opäť tlieskam, pre mňa kvalitatívne približne na úrovni prvej časti. Záver otvoril dvierka pre ďalšie pokračovanie, ktoré dúfam že bude a neviem sa ho dočkať, na túto tému sa toho dá naozaj vymyslieť veľa, v čom som sa len utvrdil. (13.09.2013)

Dvojka je srovnatelná s jedničkou, ale protože to je vlastně opět to samé, tak si nemůžu pomoct a musím hodnotit o stupeň hůř. Přestože některé ty scény, které by měly vyděsit, působí spíš směšně (Wan se u mě stává "mistrem" v rozpohybování neživých věcí a především přeborníkem na pomalu se zavírající dveře se skřípotem, pomalu se otevírající dveře se skřípotem, rychle se otevírající a zavírající dveře bez skřípotu, velmi rychle až prudce se otevírající a zavírající dveře, probourávání dveří, vyrážení dveří, různé druhy dveří, různé barvy dveří apod.), tak umí celkem zručně navodit hororovou atmosféru, kterou ale kazí podivuhodně divný děj. Problém vidím stejně jako u jedničky nebo u Conjuring hlavně v příběhu a ve stylu vyprávění. Ta story mi prostě přijde nezajímavá, a to i přesto, že je snaha o propletení s prvním dílem. Nějak to na mě nezapůsobilo, je to takový chaotický s celou řadou divných a nelogických situací. A to co předvádí duo "krotitelů duchů" s "vrhačem kostek" to je víceméně trapas. Kde jsou ty napínavé horory s výbornými pointami dob minulých? Wan měl zůstat u krimi-thrillerů jako bylo Saw, i když tam tomu hodně přidal hlavně skvělý scénář Whannella. Škoda, že ten samý člověk nedokázal vymyslet něco poutavého a originálního také do série Insidious. Uvidíme jak si poradí u trojky, kde to bude celé v jeho rukách. Moc dobře to ale nevidím.50% (13.10.2014)

Kdybych měl vyjádřit nejintenzivnější emoci, kterou jsem prožíval téměř celou stopáž filmu, byl by to pocit TRAPNOSTI. Ano ... bohužel trapnost je pro mne výsledkem toho, co Wan sám svojí tvorbě tímto paskvilem napáchal. Jak když "pejsek s kočičkou vařili dort" prostě ... ale i takový dort někdy chutná, tenhle tedy ale ne ... Nemastný, neslaný, ale co tam všechno dokázal narvat, to jsem teda čuměl a několikrát se hlasitě smál ... Tak chvíli to připomíná krásné záběry starého domu ve stylu Argenta, kterému Wan vykradl hru s rudou barvou a geometrickými tvary a kamerovými záběry. Do toho jsme najednou v ušmudlané, opuštěné nemocnici ve stylu Sillent Hill videoher a filmů, herci si svítěj baterkou a Argentovský styl se přepíná do "WHAT THE FUCK?! - FUCK ME BOUTH SIDE!!" ....ehm ... do "found footage" stylu, kamera je digitální, poletuje, poskakuje ... Scénář, ano scénář, ten je tak zajímavý, že čtyřikrát překroucená realita na mne působila doslova prázdným bludištěm světů nezaléčeného schizofrenika, který potřebuje koňskou dávku chlorpromazinu. Prostě na hlavu praštěná fantasmagorie a vůbec k čemu tolik obratů, "světů ve světech", "duší v duších nebo tělech" ... Lekačky tady snad ani nejsou, nebo jsem si nevšiml (což byla hlavní devíza prvního dílu, kterému jsem dal 5*). Tady nic už strašidelný ani být nemůže, ani to nefunguje ... Už u Conjuring jsem psal, ať si ten Insidious 2 Wan odpustí, protože už tam evidentně ztrácel dech ... tady už dech ztratil zcela a dýchal za něj nějaký přístroj na JIPce ... Připadlo mi to jako jakási pohádka o tom, jak je důležité, aby rodina držela pohromadě a jak jí všichni rádi pomůžou ... proti zlu, který bylo opět vykradený a opět Wan vykrádal jiný svoje filmy ... No a co přibylo, tak byly vtipné vložky, které filmu dodávaly na trapnosti už tak velké ještě větší intenzitu, kdy toto zajišťuje dvojka rádoby odborníků na paranormální jevy z prvního dílu a u těchto "vtipných" vložek mi bylo paradoxně asi nejsmutněji ... Propadák roku, vyhajpovaná sračka, vykrádačka skutečnýho umění ... NUDA!!!!! (08.12.2013)

Co platí o předchozím Insidious, platí i zde. Wan si je zjevně vědom trapnosti lekačkového hororu, zároveň si ale není schopen jiný typ představit, a tak i když lekačku aby tu člověk pohledal, je Insidious 2 vystavěn jako typický současný zástupce žánru. Oproti minulu ale musím aspoň tu jednu hvězdu lípnout, protože ať už odsud půjdu, jak chci, už teď vím, že na náhrobku budu mít "opustila nás předčasně ve věku 31 let, umlácena houpacím koněm." (01.01.2020)