Derek

Humor už Gervais očividně nepotřebuje, protože já se za těch šest a půl epizod párkrát pousmál, ale ne nad rámec běžného dramatu s občasným cynickým vtípkem, který spíš podtrhává celkově depresivní, nebo melancholickou náladu. Dereka jsem se hodně bál, protože doposud vždy, když Gervais přecházel od cynismu k pozitivním emocím, měl tendenci maličko kýčařit. Nakonec jsem ale mile překvapený, přestože se v podstatě splnily moje nejhorší obavy a Derek je primárně sladkobolné existenciální vyprávění o tom, že se k sobě prostě máme chovat hezky, a pak nám bude dobře. Nedůsledná pseudodokumentární stylizace zde ještě víc posouvá diváka do polohy bezcitného voyera (ostatně zde z pohodlí obýváků nahlížíme do nejdepresivnějšího možného prostředí v západním světě - do domova důchodců), což je rozhodně zajímavé. Tvrdý a přímý je Gervais stále stejně, což prospívá, přestože fanoušci předchozích britcomů mohou být zklamaní. Nejblíž to totiž má z Rickyho dosavadní tvorby k Cemetery Junction. (25.12.2013)

„Povím vám, proč tu jsem. Protože jsem jako spermie vyhrál závod k vajíčku. Proto tu jsem, o tom život je, takto to funguje. Jako spermie jsem vyhrál závod k vajíčku. A to byla poslední věc, kterou jsem vyhrál.“ Dereka doporučuju spíše těm, kteří už mají s Rickym nějakou tu seriálovou zkušenost (=jsou zvyklí na jeho humor), avšak i ti asi budou trochu zaskočeni. Derek je tragikomedií, avšak dost zvláštní. Gervais to risknul a divákům nachystal odvážný mix dojemných, vážných, a na druhé straně humorných a satirických scén, a to tak, že se téměř pořád pohybuje na tenké hranici (za níž číhá citové vydírání, přílišný sentiment a vulgární humor), a přitom ji (alespoň po většinou) nepřekračuje. Navíc si ke svému „doku-stylu“ (a pohledům do kamery) troufl přidat ještě jednu přísadu. Ricky zde moralizuje, resp. dává důraz na ty správné hodnoty (pozor, bez uvozovek!), avšak dělá to tak, že mu to (i když jistě ne každý) divák bere, a to kvůli specifickému prostředí, a z něho vyplývajícím postavám. Tady je na místě zmínit především titulního Dereka (Ricky byl v jeho roli neuvěřitelný!), cynického Dougieho a pak problematického Keva, někdy hodně vtipného (zničující přirovnání typu „Jako bezsrstý zívající krtek.“), jindy skoro vůbec. A právě poslední jmenovaný (a jeho zpověď) naznačí budoucí směr seriálu. Druhá řada totiž pokračuje výrazným trendem „zvážňování“ (což jistě leckoho odradí), ovšem člověk, který se „správně“ naladil už dřív (a nedělají mu tak problém scény podbarvené dojemnou hudbou), si ji může v klidu užít, navíc její závěr je dost dobře zvládnutý, což platí také o asi nejlepším Rickyho bonusovém dílu. Objektivně seriál na 5* nemá, ale za tu v pravdě průkopnickou odvahu poslední hvězdu přidám. „Ale i mimo školu se můžeš hodně naučit. Nikdy nejsi stará na to, aby ses něco naučila. Čteš?“ – „Ano.“ – „A co čteš?“ – „Twitter.“ (08.08.2015)

Po první sérii naprostá spokojenost. Na to, na jak úzkém časovém úseku Derek pracuje (všechny díly dohromady vydají za jeden kratší celovečerní film), nabízí seriál neuvěřitelné množství humoru, emocí a veskrze zajímavých postav, které vám mohou být sympatické i protivné, ale v posledním, šestém díle vás stejně odzbrojí. Právě poslední epizoda je totiž dokonalým katalyzátorem předchozího chování a jednání postav a stává se tak jedním z nejemociálnějších seriálových finále, kterého jsem kdy byl svědkem. Kdo by to byl do Rickyho řekl. 1. série - 90%. (29.08.2014)

The Office měla svoje kouzlo, ale upřímně jsem z toho zas tak ohromenej nebyl. Tohle je ale úplně jinej level. Gervais nejenom že herecky exceluje v roli Dereka, ale hlavně k němu napsal famózní scénář. Tolik srandy a zároveň neklišoidně (ježiš to je hrozný slovo) podaných životních mouder si zaslouží velkej obdiv. Nezbývá než doufat, že Gervais překoná svoje zásady a pustí se do 3. série… (11.01.2016)

Jestli je něco, v čem je Gervais vyjímečný, tak je to talent na humorné scény v momentě, kdy je nejméně čekáte. Ono to ale funguje a u Dereka dvojnásobně. Derek má v sobě obrovskou sílu, nejen komediální, ale i tu lidskou a na zcela minimálním prostoru rozehrává nesmírně přitažlivou hru, v níž nejosu ani hrdinové, ani poražení, jen obyčejné lidé z masa a kostí. Zpočátku jsem Gervaisovi nevěřil herecky, ale přesvědčil mne svou precizně a přirozeně zvládnutou polohou. Napodruhé ještě lepší. Neskutečný nářez s hlubokým sociálním přesahem a citlivou atmoškou. (11.11.2013)