Tears the World Can't See
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(více)Recenze (55)
To co se mi nelíbilo u Král a žena je zde ještě zvýrazněno a možná trochu posláno do současnosti. Opět jde zčásti o dialog mezi mužem a ženou. Zatímco on si myslí, že manželka pohostí jeho a dva kumpány řádně přiopilé, ona má zcela opačný názor, ale nakonec zvítězí selský rozum a ženská důmyslnost. Krom Jana Wericha se zde objevují další tři legendy hereckého nebe. ()
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jejejeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Excelentně zahraná Čechovova okurčičková věc s výborným Janem Werichem a neméně dobrou Jiřinou Šejbalovou. Pánové Sovák s Brodským samozřejmě také nezklamali. Obzvlášť jejich závěrečná óda na šťastné a idylické soužití Rebrotěsových se podařila. Tak tedy: Na šťastná manželství. ()
Tady je krásně vidět, že všichni herci byli především divadelníci, takže první záběr, kdy se Werich, Sovák a Brodský v hodně opojné náladě vrací v noci z hospody a před domem jednoho z nich se domlouvají, že k němu skočí ještě na skleničku a na něco k snědku, tak je vše točeno snad v pětiminutovém záběru bez jediného střihu. Všichni herci měli svoje dialogy perfektně naučené a je opravdu radost sledovat jejich herecké umění. Když se k nim potom v bytě přidá ještě Jiřina Šejbalová, dílo dokonalého herectví je dokonáno. Čechova naši režiséři točit uměli a když se režie ujal ostřílený frajer Martin Frič, není absolutně co vytknout. Parádní Čechovův humor, vytříbené charaktery, geniální herci. A pití, pití a zase pití. Skvost naší televizní tvorby šedesátých let!!! ()
Roztomilá miniatura, která nese všechny rysy typické pro literární dílo A.P.Čechova -tedy jemnou ironii, se kterou rozkrývá vztahy a počínání svých hrdinů, velmi dobrou znalost prostředí - vzhledem ke své profesi se pohyboval v mnoha rodinách a ve všech společenských vrstvách, konečně pak lidskost - Čechov svým hrdinům rozumí a ví, že je nezmění. Snaží se na ně přes všechny nedostatky dívat i z té lepší stránky. Tahle povídka nemá dostatečně silnou pointu a tak bylo důležité herercké obsazení. Čtyři vynikající, typově přesně zvolení herci odvedli dobrou práci, takže vzniklo klasické komediální dílko, které se může stále vracet na televizní obrazovku. Celkový dojem 80 %. ()
>Mášenka a medvědi< (:o) . . . Skvostná etudka na opilecké téma... Tré nacamraných pánů, rozkošně a neuvěřitelně uvěřitelně odehraných trojicí z těch nejlepších herců, co v téhle zemi kdy popili... ;-) J.Š. samosebou neopomíjeje (nebo neopíjeje?... :-) . . . "...a můžeme křičet, a můžeme zpívat..." Co dodat... Tak snad jenom ještě ty okurčičky... :o))) . . . ()
Reklama