Švadlenka

Na kvalitu filmu, jeho chabý námět a děj se o něm až příliš mluví. Proto jsem od něj čekal více. Když jsem hodnotil film Co se šeptá, Hugo Haase jsem strhal. Tady ho ale musím pochválit za excelentní francouzsko-českou a kdoví jakou ještě mluvu. Baarová tentokrát velmi dobrá, už ani nepřehrávala, asi dostala v zahraničí pořádnou školu. A Věra Ferbasová ve vedlejší roli se pomalu přehrávala do komičky. Však ty velké komické role ji zanedlouho čekaly. (04.03.2006)

Však holka žádnou práci nepotřebuje, když si nabrnkla továrníka, a továrník se může chovat jako predátor, když je továrník. Šmarja panno. Současné romantické filmy bývají taky bláboly, tak je radostné vidět, že se to časem nezhoršuje, nýbrž že to tak vždycky bylo. Ten ústřední hudební motiv mi velmi silně připomínal Ravelovo Bolero, zajímalo by mě, jestli jsem jen paranoidní, nebo jestli tam nějaká "inspirace" byla. (13.02.2020)

Hugo Haas jako francouzsky obchodnik s modou je ozdobou tohoto filmu. Souhlasim s nazorem, ze Lide Baarove to v tomto filmu mimoradne slusi (nikdy se mi moc nelibila). Mandlova je ovsem kouzelna v kazdem okamziku. Potesi vsak i dalsi herecka esa te doby jako Ferbasova, Pistek, Slemrova, Marvan... Veverka me herecky nepresvedcil. Skoda, ze se film tradicne predvalecne zamotava v milostnych vztazich a vice se nevenuje samotne profesi svadlenky a navrharky. (01.05.2013)

Baarové to tu fakt slušelo... bohužel během několika málo následujících let nabyl její obličej beznadějně obdélníkového tvaru a tak i přes své mládí působila jak usedlá žena středního věku. Ovšem co jí zůstalo, byl fantastický hlas plný tragiky, škoda, že ji režiséři nevyužívali do velkých dramatických rolí. Jinak se jedná o spíše průměrnou komedii, plnou Haasova tradičního brebentění (tak mladá a už učednice... ta může udělat kariéru, třeba už za rok bude... bez místa) a Ferbasové chechtotu. Veverka naopak tradičně prokázal, že v podstatě nic neovládá - ani hraní, ani zeměpis (kreslí Paříž na východ od Prahy) a navíc je silně nepůvabný. Za zmínku stojí, jak Frič na začátku dělal oslí můstky mezi scénami. Marvan řekne, že to rozmázne, a vzápětí se obraz rozmaže. Pištěk sdělí, že je nejvyšší čas, a zrovna začnou bít hodiny. Kdosi řekne, že se propadne, a příští scéna ukazuje, jak jede páternosterem dolu. Né že by mě to nějak nadchlo, ale zajímavé to je. (06.07.2013)

Mac Frič, tehdy již jeden z nejúspěšnějších filmových režisérů, se po několika společných setkáních s Hugo Haasem zvolna rozhodoval, co dál. V hledáčku producentských zájmů se v neobvyklé konkurenci mladých ocitla také Olga Scheinpflugová, jejíž původní námět ze světa módních salonů a elegance vzbuzoval patřičné naděje. O tom, že by se v jedné z hlavních rolí objevila Lída Baarová, nebylo nejmenších pochyb, také proto, že Baarová tehdy disponovala nebezpečným sex-appealem i nepominutelnou mezinárodní popularitou pod patronátem prestižní berlínské UFY. Nezahálel ani Haasův mimořádný talent – v roli proslulého krále pařížské módy, stiženého jakýmsi syndromem vyhoření a nalézajícího spásnou inspiraci v návrzích své nové chráněnky, přímo hýří sarkastickými bonmoty, ironizuje sebe i své okolí, zkrátka přitahuje pozornost. Frič, vědom si proměnlivosti diváckých sympatií, ani tentokrát neponechal nic náhodě a před kameru doslova vehnal zástup předních českých herců v čele s pihovatou Věrou Ferbasovou, Růženou Šlemrovou, Tréglem, Pištěkem, Marvanem a dalšími, kteří i na malém prostoru vytvářejí sympatický kolorit k hlavním představitelům. V případě Adiny Mandlové platí, že hraje tak trochu sama sebe – jen s tím rozdílem, že Haas se tehdy začínal nudit a hledal kýžené rozptýlení i v jiné dámské společnosti. Šarm, elegance a lehce ironický nadhled proměňuje Fričův film v příjemnou podívanou, konajíc přitom dnes již historicky cennou přehlídku dobové módy. (03.10.2008)