Tajemství krve

Příběh o doktoru Janském a jeho krevních skupinách by měl patřit mezi základní znalosti každého člověka. Snímek samotný pak zaslouží vysoké hodnocení.....jako ukázka filmařského umu, jako argument, že né všechny filmy z 50. let byly agitky, a hlavně pro strhující výkon Vladimíra Ráže a Zdeňka Štěpánka !! (03.07.2012)

Tajemství krve jsem viděl už hodně dávno a pamatoval si jen jméno hlavního hrdiny - Jan Janský a to, že objevil čtyři krevní skupiny. Před napsáním komentáře jsem si jej proto musel zopakovat. Toho jsem určitě nelitoval, protože při hodnocení se dá vlastně jen chválit. Martin Frič je výborné režisér, který měl k ruce v té době hvězdné obsazení. Vladimír Ráž, Zdeněk Štěpánek, Vlastimil Brodský, Svatopluk Beneš i Rudolf Hrušínský podali skvělý výkon. Spousta dalších v menších rolích je výtečně doplnila. Příběh byl dramatický sám o sobě a nebylo jej třeba nijak vylepšovat. Janského nelehký život a boj s větrnými mlýny byl vylíčen uvěřitelně a přesto napínavě. Film je krásnou poctou člověku, který zachránil spousty lidských životů, a přesto se o něm dlouho vůbec nevědělo. Mimo jiné i z toho důvodu film rád doporučuji. (12.07.2021)

Vyborny film o doktoru Janskem (vynikajici V. Raz), ktery rozdelil krev do krevnich skupin. Film nema nikde naznak slabiny, at uz v rezii, vybornem hereckem obsazeni ci projevu nebo ve scenari. Nevim, jaky byl doktor ve skutecnosti, Raz jej ale zahral vytecne. Dnes uz by podobne kvalitni zivotopisny film tezko nekdo natocil... (16.09.2012)

Výborný film z ešte slušnej doby. Z doby, kedy nemuseli v každom filme herečky typu Geislerová rozťahovať nohy, ani Pauhofová ukazovať lentilky. Stačilo poctivé, majstrovské herectvo a zobrazenie nosnej témy zaujímavým spôsobom. Príbeh Janského krásne ukazuje, že každému géniovi či objaviteľovi hádzali polená pod nohy aj vlastní kolegovia, takzvaní vedci, ktorí zakliesnení vo svojom obmedzenom chápaní nechcú pripúšťať žiadne novoty. Skutočného uznania sa tak veľkí muži väčšinou "dočkali" až po smrti. (26.05.2021)

Z plejády životopisných filmů, které se staly průvodním jevem socrealistické epizody našeho filmu se jedná rozhodně o nejživotnější snímek. Janský má v sobě jiskru života, zatímco u ostatních filmů se velké postavy podobaly spíše z hrobu vytaženým a nabalzamovaným mrtvolám. Navíc se snímek zdárně vyhýbá ideologickým klišé (lékař není zároven bojovníkem za práva lidu, jeho hlavním nepřítelem není buržoazie, ale lidská závist a zakořeněná nedůvěra) a fakta tak zkresluje o poznání méně. Přesto však je snímek stále akademický, naplnuje jen obvyklé schéma zázračně nadaného člověka, který bojuje s mnoha překážkami a vítězí (i když zde bohužel až po smrti), zatímco jeho rodinný život je jen plochou, někdy až zbytečnou ilustrací. Některé postavy jsou ryze schematické, jediný, kdo může hlouběji zaujmout je přísný a náladový lékař v podání Zdenka Stěpánka, jenž jako první pochopí cenu Janského objevu, najevo to však dává velmi originálním způsobem. Navíc filmu ani nesedlo natočení v barvě, lépe by se k němu hodil obraz ve škálách šedé - Stallich svou věrností agfě dokonale pohřbil svůj talent, který zde jen náznakově probleskuje (atmosfericky výrazná scéna z válečného lazaretu). O čtyřech hvězdičkách se dá v tomto případě uvažovat jen v kontextu doby, kdy šlo o vymykající se dílo (Frič vychází z tohoto období více než se ctí, dokázal v něm překonat schematičnost v okupačním "thrilleru" Past a najít vnitřní patos a podstatu socialistického boje v Zocelení, natočit Císařova pekaře a Pekařova císaře - film jakoby z jiného světa, snad jen ty jeho agitační komedie nemusely spatřit světlo světa), z odstupem času však z filmu sálá chlad a přílišná jednoznačnost. (26.09.2011)