Girls

Na Sex ve městě jsem nikdy nekoukal, ba jsem na něj ani jakživ nezamrkal. Příslib teen verze už mě zlákal a nelituju. Girls se snažej bejt aktuální, uměj bejt trefný, nestyděj se, nebojej se. Pro mě jedině příjemný překvapení. A epizodky pro oblíbence Vanessu Ray a Chrise O'Dowda taky jenom potěšily. Edit k druhý sérii: Klidně jdu na plnej počet, tralalá. Ještě vytříbenější dialogy, Chris O'Dowd se vrátil a uchytil. Párádá! Edit k třetí sérii: Girls ubraly na samoúčelnym sexu a ještě přidaly na tý brutální sebeironii, jakou si už doteď mohly nechat patentovat. Proto zdvihejte hodnocení, hergot, zdvihejte!! (Jessa je učiněná bohyně a Marnie všechny válcuje v sympatiích.) --- Finále pátý série = vrchol televizní tvorby jara 2016? Demolice bytu takříkajíc ve jménu Hannah byla úsměvná a silně emotivní zároveň. Klan Kirke boduje. (17.08.2012)

...aneb jak Gilmorova děvčata přišla o iluze. Stylově jde o prakticky stejně ulítlou konverzační vztahovou komedii plnou vztahů, ale zároveň s tím se autorce a hlavní postavě v jedné osobě podařilo obsazením i typově namalovat snad nejuvěřitelnější a realitě nejbližší obrázek malého kroužku podivných přátel jedné generace, který se kdy na televizních obrazovkách objevil. Na to vše je navíc navršena vrchovatá porce nekonvenčního humoru, který si nebere servítky prakticky s ničím, a zároveň díky těm skvěle napsaným a zahraným charakterům nepůsobí nijak nepatřičně a umožňuje jim se díl od dílu rozvíjet. V tomto zavrávorala pouze druhá série, kde se vztahy dostaly do bludného kruhu a zároveň s tím se exhibice Leny Dunham (ať už autorská nebo herecká) vymkla jakékoli kontrole, ale ke třetí řadě se vracelo o to líp, že se v ní ta lehkost a nadnesenost vrátila zpátky na planetu New York. Hlavně proto jsem si po nadšení z premiérové řady konečně dokázal připustit, že v celém seriálu vlastně není ani jedna bezvýhradně sympatická postava (spíš naopak, ale není to tak s většinou lidí, které dobře známe?), takže jsem se konečně sžil i s tou do té doby často až krajně otravnou Hannah. Čtvrtá série je nicméně zase o kousek jinde. Uvěřitelný vývoj postav i vtip si zachovává, ale přestože baví stále stejně dobře, nové pojetí epizod mi úplně nesedlo. Protože se toho na omezeném prostoru desíti půlhodinek rozjíždí opravdu hodně, ať už s původními nebo novými postavami, nejednou se zdá, že by současnému scénáři sedla odlišná forma. Kvůli té aktuální totiž nejednou historky z New Yorku a Iowy vypadají jako náhodně poslepované epizody různých sitcomů. Zábava to je vždy bezezbytku perfektní, a ulítlostí pořád jede v duchu celého seriálu, jenže vzhledem k počtu postav a příběhů začíná být patrné, že si autoři buď ukousli příliš velkého sousta, nebo je omezený prostor začíná brzdit. Každopádně stále platí že jde o v současné podobě rozhodně jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší projekt HBO. "...and then he started dating you and I realized his issues were way more complicated than being gay." (10.10.2013)

Komedie? Ale kdeže, celkově bych to přirovnal k IASIP nebo Seinfeld (morální povahou postav aka Páni, tolik narcisů (či spíše narcisek), že i některá květinářství blednou závistí. ), jen místo humoru jsou tu vztahová dramata (což lze v případě Seinfelda přičíst přítomnosti, resp. absence laugh tracku). Girls? Ale kdeže, spíš One main character girl, two side character girls, one guest star girl , sometimes guys. One main character girl neboli Hannah byla občas dost nesnesitelná, na druhou stranu občas až komicky a absurdně. Je však otázka, která mě napadla po několika rozhovorech, a to - kde končí Hannah a začíná Lena? A na kolika osobách se to projevilo? Aspoň, že tam byl ten vtipný meta komentář při tom čtenářském kroužku v Iowě. Reakce na kritiku formou self-aware strefování se do vlastní řady je sice fajn a asi to i bere munici lidem, kteří si stěžují, jádro problému to však neřeší. Two side character girls neboli Marnie a Jessa - ta byla zajímavou dekonstrukcí tropy manic pixie dream girl, kde sice ano, všechno klasické obsahuje, ale taky je úplný blázen (pokud si dobře vzpomínám, tak sociopat). Český dabing, ač většinu času dobrý měl několik much. Byl okleštěný, přičemž v tom původním se to jen hemží sprostými slovy - to je nejvíc vidět například v epizodě Triggering, kdy Hannah nadává Jesse a Marnie do blbých krav, originál sem raději přepisovat nebudu, řekněme však, že se rýmuje se slovy brotherducking runts, což je podle mě úplně jiná liga vulgarismů. Dále se tam dabéři často opakovali, napočítal jsem tam vždy minimálně 2-3 "Raye" za řadu, jestli za to může ořezaný rozpočet na dabing nebo neschopnost dabéru mít hlasový rozptyl je jedno, neboť výsledek je stejný. Největší provokace v té druhé kategorii byl člověk v autě v posledním díle, když Hannah ve vzteku odešla z domu. Už už jsem doufal po tom, co se vrátila před kamery máma Hanny, že by se vrátil Ray, ale nestalo se tak. Z čehož se dá vyčíst, že má oblíbená postava byl Ray. A Shosh. U té mě mrzí, že dostala v závěru seriálu tak málo prostoru (dějově z pochopitelných důvodů), její scény jako např. když byla opilá v Beach House či na večírku k zasnoubení v Goodbye Tour byly vynikající. Závěr seriálu z tohoto a jiných důvodů byl proto pro mě jeden z těch slabších. Adam a Jessa byl takový divný pairing. Chytal jsem z toho dojmy Joeyho a Rachel v Přátelích. Ale i Adam s Jessou byli méně otravný pár než nekonečné drama Marnie/Desi. Naopak mi tam chyběla Shosh (a Ray). Na úplný konec nám pak scénáristé naservírovali jejich slovy epilog, spíše však začátek nové kapitoly. Co se týče původních postav však hodně okleštěný. A sice ano, bylo fajn, že to neskončilo klasicky tak, že se všichni udobřili, nalezli happy end jako ve většině seriálů. Místo toho to skočinlo klasicky tak, že skutečný happy end a jak se stát dospělou ženou je mít dítě - jako většina seriálů. (30.03.2021)

Okoštoval jsem první sezónu a celkem dobrý. Taková lehce střelená vztahovka, slušné charaktery, civilní pojetí… na můj vkus je to ale málo weird a déle jsem u toho nevydržel. Ovšem žena si to velmi pochvaluje a sleduje dál. Girls mírně vybočují ze zajeté a mnohdy zkostnatělé komediální struktury televizních produkcí, mají sympatickou hlavní hrdinku a příjemně odsýpají. Co víc si přát? (26.02.2014)

Hořce komediální série o čtyřech newyorských dvacátnicích, které si snaží najít práci, udržet vztah a zachovat duševní zdraví, je mnohem víc než jen zemitější verzí Sexu ve městě. Neuhýbavá generační výpověď vytěžuje estetiku a doříkává témata řady amerických indie filmů (nejen od Dunhamové). Girls ukazují, že důraz kladený na autenticitu výpovědi (jako v Louiem) nemusí být nutně vykoupen rezignací na obrazovou eleganci (jako v Louiem). ___ Seriál od prvních epizod upoutá pozornost jednoduchým, ale koherentním stylem s promyšleně komponovanými záběry, obezřetným využíváním detailů a nájezdů na tváře postav (vyprávění je převážně subjektivní, zpravidla vázané na hledisko některé z hrdinek, jejichž svět tím pádem prakticky neopouštíme), dokumentaristickým vytěžováním reálných (nejen) newyorských lokací a subverzivním užíváním žánrových konvencí. ___ Proti konvencím jde seriál i v reprezentaci žen. Nejsou to chodící stereotypy definované svou rolí přítelkyně, matky či manželky. Zosobňují to, čeho se ženám v zábavním průmyslu stále v dostatečné míře nedostává – komplexitu a různorodost. Občas činí hloupá rozhodnutí, chovají se sobecky, trpí různými neurózami. Zároveň jsou ironické, drzé, intelektuálně zvídavé a velmi sebevědomé. ___ Sázka na opravdovost se vzhledem k neochotě autorky dělat kvůli svým postavám dramaturgické ústupky neprojevuje pouze plasticitou charakterů a přesvědčivým vykreslením prostředí, ale i formální rozvolněností. Epizody, zpravidla vytěžující jedno prostředí nebo jeden motiv, nefungují jako semknuté skeče s postupnou gradací a výstižnou pointou. Často končí do prázdna. Namísto prudkých zvratů pracují s náznaky a jemnými posuny v charakterovém vývoji hrdinek. ___ S každou další řadou je zároveň znát, že Dunhamová jako režisérka zraje a více svůj rukopis uzpůsobuje současné televizní produkci. Ani obroušení ostrých hran ale Girls neproměnilo v seriál, který by se svým narcistními postavami soucítil a obhajoval jejich krátkozrakou nekritičnost. Brutální upřímnost seriálu naopak začala plnit zjevnější účel. Nejde již tak často o upřímnost pro upřímnost samu, ale o upřímnost sloužící příběhu a vývoji postav. ___ Uvědomuji si, že Girls jsou výrazně generační záležitostí a sám budu za pár let řešit něco jiného než přátelství a nepřátelství, důvěru a sebedůvěru, kariéru a sebevzdělávání, ale momentálně je považuji za nejužitečnější trenažér pro životní situace, které vás mohou potkat po vysoké. Svými pronikavými postřehy o vztazích na jedné straně nepříjemně pravdivý, na druhé neuvěřitelně vtipný. Pro holky i pro kluky. Pro ty, kdo s někým chodí i pro ty, kdo by s někým chodit chtěli. Po životě samotném jsou pro mne Girls v současnosti hned druhou nejlepší školou života. Podrobněji zde. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, novoten, Brygmi, Havenohome, erased, Remedy (22.05.2015)