Andělský podíl

Fajn sociální pohádka s krásným levičáckým poselstvím "andělského podílu" jako principu bezbolestného přerozdělení. Loach umí svoje postavy nijak zvlášť neidealizovat, i když zjevně stojí plně na jejich proletářské straně. Pro mě pořád zůstává problémem jeho lpění na "vážných" sociálních scénách, které v celkovém crazy konceptu tak úplně nefungují - prostě jsou to dva způsoby pohledu na věc a úplně k sobě nesedí. Ale jinak jsem se tímhle živelným skotským křupanstvím výtečně bavil. (07.07.2012)

Podívaná tak na sobotní večer, když není co dělat a tak si můžete pustit film jako Andělský podíl u kterého si možná odpočinete, ale také u něj můžete dělat řadu dalších aktivit. Nuda, která míchá klišé nejrůznějších žánrů. Režisér filmu Hledá se Erik, tentokrát nezvládl udržet rovnováhu mezi dramatem a komedií, prolíná je nevkusně dohromady a nabízí film, který je podle mě ve všech směrech zbytečný. Příliš nepodstatných scén, které nic neříkají a nejsou pro film důležité, načrtnuté postavy, mizerný smysl pro humor. Kdybych to neviděla v kině, ale v televizi, tak to vypnu už v polovině. FFKV (02.07.2012)

Ač považuju whisky za něco odpornýho, při sledování jsem měl nutkání si jednu dát. Prostředí (veřejně prospěšné práce) a jazyk jako vystřižené z Misfits, už ně tolik zábavné, říběh spíš průměrný. Z mého pohledu je to sociologická úvaha nad tím, jestli mladý člověk, který se dostane mimo ýákona chová se jak debil, má právo na „normální“ život a jestli je takový, jak se občas chová. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 ' hudba 5 ' humor 2 ' akce 2 ' napětí 1 ' pustil bych si znovu 5 (04.11.2012)

Mám hold slabost pro britské komedie a excentrický humor navazující na eallingovské tradice. Čtveřice hrdinů mě bavila i dojímala, plán na získání "andělského podílu" z nejcennější whisky všech dob se vtipností vyrovná legendárním Zlatým věžím. Vůbec jsem od filmu nečekal sociální výpověď, ani syrové vykreslení systému veřejných prací a přijal jsem režisérův smiřlivý a laskavý pohled na malou komunitu outsiderů. Pro mě byl film ve festivalové vřavě tím samým jako loni tragikomický Le Havre - velmi příjemná oddychovka, při níž jsem se od srdce zasmál a z níž ve mě zbyl velmi pozitivní pocit, jež mi dodal síly do festivalové cílové rovinky. Vím, že Loachova cesta od krutých sociálních dramat ke smiřlivým komediím, jež postrádají i satirický prvek, není zrovna kritickou obcí velebena. Ale není nad to si jednou za čas dát skutečně vtipnou komedii, která alespoň na tu hodinku a půl umožní zapomenout na problémy každodenního života. V tom případě mi je jakýkoli přesah či dlouhodobější otisk u šípku. (06.07.2012)

Od Kena Loache jsem viděl pár sociálních dramat. Matně si vzpomínám, že se na ně nekoukalo lehce, že jestli něčím skutečně netrpěly, pak lacinou podbízivostí, že v nich vždycky o něco šlo, že to byla poctivá, hrdá, svébytná, nekompromisní, kritická, syrová filmařina. V Andělském podílu jsem ji nenalezl. Jak bych taky mohl? Nebyla v něm. Tenhle film se bez ní musel obejít. Velká škoda. Takhle by to dokázal kdekdo. A stejně bych se nad tím nerozplýval a hodnotil bych to naprosto totožně- jako nevýraznou, průměrnou konfekci (snad) bez ambicí. Od tohoto režiséra jsem ale zvyklý na víc. Na mnohem víc. Pak může i průměrný biják způsobit vcelku solidní zklamání. (31.03.2015)