Režie:
Leos CaraxScénář:
Leos CaraxKamera:
Jean-Yves EscoffierHrají:
Juliette Binoche, Denis Lavant, Edith Scob, Marie Trintignant, Marion Stalens, Michel Vandestien, Jean-Louis AirolaObsahy(1)
Romanca z dielne režiséra francúzskeho filmového neobaroka, Leosa Caraxa, rozpráva príbeh spaľujúcej lásky dvoch outsiderov, ktorí sa stretnú, zamilujú a žijú na parížskom moste Pont-Neuf. Alex je bývalý cirkusový akrobat, bezdomovec závislý na alkohole a sedatívach. Michelle je maliarka, ktorá skončila na ulici kvôli sebadeštruktívnej láske a postupne prichádza o zrak. Alex a Michelle sa stanú párom, oporou jeden pre druhého a záchranou v bezútešnej existencii. Keď je most kvôli rekonštrukcii uzavretý, nasťahujú sa naň. Ich romantická idyla však netrvá dlho - stavebné práce na moste sa čoskoro začínajú. Michele úplne stráca zrak a Alex ju zo strachu pred stratou drží ako svojho zajatca. Silný príbeh o živote na hrane, o plnokrvných a skutočných citoch, ktoré vedú človeka až na kraj priepasti, získal viacero cien na medzinárodných festivaloch. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (41)
Že by si tú poslednú scénku požičal James Cameron do svojho Titanicu?... Ťažké hodnotenie, začiatok som musel pretrpieť, vyzeralo to len na exkurziu medzi homelesákov a pobudov. No keď sa do toho priplietla tá žienka, tak príbeh dostal konečne náboj. Film určite zaujme svojimi postavami, či už pozitívne alebo negatívne. Len čo sa týka romantickej roviny, škoda, že to medzi tou dvojkou neklapalo. Ona bola perfektná, magická a pohlcujúca a on... no, nesympatický týpek, aleže totálne. Bolo však zaujímavé pozorovať, ako sa v tom vzťahu rodí depresia a obavy zo straty, ktorá sa následne mení na niečo iné. Lepší priemer. 65/100 ()
LFŠ 2009 Poslední část volné trilogie (MILENCE Z PONT-NEUF předcházela ZLÁ KREV a KDYŽ CHLAPEC POTKÁ DÍVKU), která nejenom dokumentuje zrání a vývoj Denise Lavanta, ale i proměnu ve stylu samotného Caraxe, nejzajímavějšího režiséra francouzského neobaroka, který se z reklamní estetiky, ale navazující na poetiku francouzské nové vlny, posunul až k estetice ošklivosti, jíž dovedl k dokonalosti ve svém příspěvku MERDE! z povídkového TOKIA!. Film je nejlepší ve chvílích, kdy se rozevřou časové rámce, jde o pohyb v záběru a pohyb záběru a vše je podpořeno výborně zvolenou hudbou či vše přehlušujícími zvukovými efekty. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů "filmovky" a divácky asi nejpřijatelnější - i přes hlavní postavy a prostředí - Carax (psáno před zhlédnutím ZLÉ KRVE), kterému mírně ubírá na výsledném hodnocení pouze to, že se jedná o část poslední, a tak film nechce opustit hrdiny a konec působí nastavovaným dojmem. Přesto pro mě MILENCI Z PONT-NEUF představují ukázkový příklad "Modern Love". 9/10 ()
Slaďák... slaďák odehrávající se ve špině mezi bezdomovci. Binoche geniální, Lavant taktéž. Místy občas sklouzne film trochu do klišé, mnohem častěji do jakési "neuvěřitelnosti", ale vždy jen na chvilku. Prvních asi deset minut je uhrančivých. S Almodovarem a tím, co udělal Stvořeni pro lásku vrchol melodramatu poslední doby. ()
Film rozkročený mezi sociálním dramatem a odstíny "amerického" romantického filmu střídá dynamiku i tempo, pouští nám elegie, šanson, rokenrol i diskotéku, doslova i metaforicky. Mezi špínu a bezvýchodnost skvěle symbolizovanou prostředím, ale zejména Lavantem (kterému se to dá na rozdíl od Binoche věřit všechno na 110 %), pronikají magické - a v tu chvíli tedy stěží realistické - momenty; proti svrabu a slepotě stojí náhle neuvěřitelná vizuální show, smutek se míchá s radostí v klišovitém prostředí zdánlivě fatalistického momentu zvaného láska. Ke konci už je film trochu návodný a na pomoc přispěchají dějové náhody. Působí to podobně, jako když skladatel v místě, kde už svou symfonii mohl ukončit, ještě deset minut nechá fidlat orchestr. Zážitek je to ale obecně silný, vizuálně podmanivý, zvláštním způsobem estetický, přičemž Paříž za to může jen zčásti. ()
Nikdy som nerozumel filmu! Ono ja vlastne filmu ani rozumiet nechcem, na to tuna mame dostatok prechytralych tlchub a neplnoletych ludoopov /Madsbender napriklad/, ktore nadristaju dostatok ynteleguanskeho hnoja aj za mna. Hm - takze toto je zas to slavne umenie rezisera francuzskeho neobaroka? No sakra! Takze ja som toto dlhe, filozoficke a depresivne hovno /teda pardon, chcel som pochopitelne napisat "super genialny film"/ zase nepochopil a vlastne tento "film" ani chapat nechcem! Ono v tomto "filme" som dostal akurat pometene blabotanie 2 dementalov /jedna norka sa zamiluje do skrachovanej maliarskej existencie s kundou a kozami/. No a dalej sa deje hovno - herci hrali hovno, dej to nemalo, reziu asi tiez nie. Ne, ne, toto dlhe, filozoficke a depresivne hovienko na mna sympaticky neposobilo. 5 % ()
Galerie (14)
Zajímavosti (14)
- Gérard Depardieu ostrým spôsobom skritizoval film, ale aj herečku Juliette Binoche, no napriek tomu, že nikdy svoj názor nezmenil, po chvíli vzájomnej nevraživosti sa obaja zmierili a natočili spolu už v roku 1993 TV film André Techiné a neskôr ďalšie 3 (Husár na streche, Paríž, milujem ťa a Vnútorné slnko, stav k 2023). (Arsenal83)
- Obraz, ktorý chce Michele (Juliette Binoche) vidieť v Louvri, kým úplne oslepne, je Rembrandtov "Autoportrét na stojane" (1660). (Arsenal83)
- Keď bolo nakrúcanie prerušené z finančných dôvodov, Juliette Binoche napísala list prezidentovi Françoisovi Mitterandovi, kde ho požiadala o pomoc. Politik však herečke neodpovedal. O niekoľko rokov neskôr, keď prezident Mitterrand pozval Juliette Binoche ako hereckú hviezdu na stretnutie do Elyzejského paláca, odmietla prísť zase ona. Koniec nedorozumeniam ukončilo až náhodné stretnutie oboch na trhovisku v Paríži, ku ktorému došlo o niečo neskôr. (Arsenal83)
Reklama