Kód neznámý

Jako mozaiková sonda do života obyčejných lidí funguje tento Hanekeho (zřejmě) nejpoklidnější film v mnoha ohledech slušně, ale zároveň dle mého názoru trpí i tradičními neduhy většiny povídkových filmů vyprávěných mozaikovou formou (ať už jde o Vorlíčkovu Zelenou vlnu nebo třeba i vánoční romantický hit Love Actually). Vedle velmi zdařilých a působivých či přinejmenším něčím zajímavých epizod výslední dojem i zde kazí řada slabších, nudných až nicneříkajících scén či motivů. Za nejzdařilejší epizody Kódu neznámého považuji úvodní incident z ulice a ještě příhodu z tramvaje (klidně i s její předcházející části, v níž se sice nic neděje, jenom Annin bratr cestuje tramvají, ale zároveň to mělo pro mě silně podmanivou atmosférou), za poměrně atraktivní ty z natáčení filmu. Klidně bych dokázal akceptovat i některé experimentální záběry, pokud mají v sobě kus poezie, např. i ten dlouhý statický záběr na projížďku traktora polem a pohyby mraků (žeby opět Hanekeho inspirace Jamesem Benningem?), byť mi smysl tohoto záběru v rámci celku uniká. Ale dojde zde i na nejeden prázdný, dlouhý statický záběr jakoby bez hlubšího smyslu, což se mi jevilo samoúčelné stejně jako forma v podobě fragmentů oddělených černými střihy. V jiném Hanekeho mozaikovém filmu 71 fragmentů chronologie náhody tato forma smysl měla, ba navíc jsme se dočkali vyvrcholení, kde se osudy všech zásadních postav protly, zde tomu tak není. Zde máme naopak na začátku pouliční incident, kde se setká spolu vícero postav, které se pak rozejdou a pak sledujeme různé jejich příhody, občas i lehce podivné... a pak.... pak už nic. Žádná myšlenka, žádné poselství, žádné vyvrcholení...a z mé strany žádný důvod k vyššímu hodnocení, než 3 hvězdičky za těch pár kladů a silných momentů. [60%] (10.10.2021)

Už po první čtvrthodince jsem si říkala, že tenhle kód je pro mě neznámý. Takhle rozšmikanej film jsem ještě neviděla a tiše doufám, že už neuvidím. Střih/tma jeden střípek, střih/tma druhý střípek, střih/tma třetí střípek a pořád dokola. Po čtyřiceti minutách jsem to chtěla vypnout, jenže zvědavost mi nedovolila. Já bláhová očekávala, že se v závěru příběhy protnou a vyústí do něčeho uchopitelného, rozumného, vstřebatelného, stačilo by mi bývalo, kdyby to do sebe nějak zapadlo. No, nestalo se. Tedy s politováním konstatuji, že zpráva je neúplná... (14.08.2019)

Dávam tri hviezdy, ale priznám sa, svoju úlohu tu hrajú aj prízemné dôvody. Pre mňa jednoznačne najslabší film od Hanekeho. Jednotlivé príbehy mohli byť zaujímavé, ale buď sa nerozvinuli, alebo sa rozvinuli do niečoho, čo išlo mimo mňa, prípadne do nejakého klišé . A niektoré mi už nedali zmysel vôbec. O nejakom spojení do jednotného významu tiež nemôže byť ani reči, takže sa ani nedá povedať, že by išlo o skladačku. Jediná scéna, ktorá ma trochu viac upútala je z toho metra, čo mi vnuklo myšlienku Hanekeho ako vizionára. No áno, takých nepríjemných stretnutí je v dnešnej dobe viac, a budú narastať. V každom prípade nepríjemná situácia pre ženu. Celkovo však jedna veľká banalita šmrncnutá nudou a hrozným strihom. Veľmi slabý priemer. 50/100 (15.08.2019)

Herectvo v živote, na javisku. Haneke fragmetárne ukazuje vzťahové problémy, ťažkosti imigrantov, otvára rasové otázky, prístup polície k minoritám, vražedný konflikt v Kosove, zadumané tváre vo verejnej doprave Paríža a iné. Voľné, nedoriešené epizódy, plynú akoby mimovoľne popri sebe, bez ukončenia. S melódiou záverečnej bubnovačky v uchu sa márne snažíme pochopiť, čo sa iné individuality snažia povedať, naznačiť posunkami, gestami, písomnými správami. Kódom k filmu je podľa mňa jeho podnázov - nedokončené správy z rôznych ciest. Ciest ako foriem komunikácie prenášanej cez hranice indivídua, mesta, štátu. Zároveň, napriek režisérovej snahe neriešiť vážne sa tváriace načrtnuté témy, sa na celok pozeralo tak akosi príjemne, nenásilne. 70%. (31.12.2009)

Další Hanekeho výtečný snímek, tentokrát o skrytých frustracích soudobé společnosti, ke kterým ona sama postrádá klíč. Přesto je to film překvapivě velice křehký a dojemný. Syžetem připomíná Hanekeho předchozí díla 71 fragmentů chronologie náhody a Zámek, přičemž zde najdeme i drobnou epizodu odkazující na Funny Games. Mizanscéna je komponována velice prostě, ale přitom účelně. Jednotlivé postavy, předměty, barvy a pohyb jsou zachyceny vyváženě a přesně. Kamera většinou snímá z pozice stojícího člověka a zdůrazňuje tak naši rovnocennost a angažovanost. Nechybí zde film ve filmu i agresivní aluze na Lamorisseho Červený balónek. (09.02.2008)