Tři barvy: Modrá

Juliin dokonalý svět se zhroutí a ona prožívá neuvěřitelnou prázdnotu, zpřetrhá vazby s minulým světem a chce začít znovu, jenže minulost jí stejně dostihne. Juliette Binoche umí každým pohybem, výrazem tváře i pouhým pohledem vyjádřit smutek a bolest hlavní hrdinky tohoto příběhu. Nádherné jsou modré detaily: bazén, lustr, lízátko a hudba, prolínající se celým filmem. K dokonalosti mi chyběl trochu lepší motiv příběhu.4,5* (21.01.2006)

Geniálne majstrovské dielo režiséra Krzysztofa Kieślowského s maximálnym nasadením rodáčky z Francúzska,Juliette Binoche,ktorá hrá ženu,ktorá stratila všetko,t.j po autonehode zahynuli všetci okrem nej,t.j manžel-hudobný skladateľ a dcérka sú mŕtvi,tak táto voľakedy energická žena sa rýchlo ocitá na hranici nervového kolapsu,psychicky je totálne na dne... Človek,ktorý je na samom dne,keď chce začať znovu,s novým elánom do života,s ďalšími výzvami,s niekoľkými rozhodnutiami sa postaviť na nohy,tak to chce guráž,odhodlanie,energiu,vitalitu,originalitu,zmenu...Toto všetko má Julie Vignon - de Courcy,ktorá dokončí prácu za manžela,navštevuje matku,býva v novom byte,má vzťah,spoznáva zaujímavých ľudí... Perfektná réžia a herečka v hlavnej úlohe,áno to sú povestné čerešničky na torte,bez kamery Slawomira Idziaka,rodáka z Poľska,ktorý sa uchytil aj v Mekke Filmu,Hollywoode by film fungoval polovične,k tomu ešte pridám zvuk a hudbu,a toto sú francúzske ocenenia Césary,ktoré presne spĺňajú podmienky stanovené svojim ocenením.Z týchto oceňujem najviac výkon JULIETTE BINOCHE,ktorá pred 20 rokmi začínala u Krzysztofa Kieślowského... (06.01.2015)

Príbeh Julie je zo všetkých farebných príbehov najchladnejší. Tragický moment, v ktorom príde o "všetko", paralyzuje prežívanie, pochopiteľne ho vyplní smútok a žiaľ. Na pohľad chladne pôsobiaca hlavná hrdinka v nezmyselnosti svojho života musí znova nájsť jeho smerovanie a určenie. Kieslowski vychádza z tradičnej symboliky modrej, Julia si tak vo svojej životnej línii prechádza zamatovo temnou až po priezračne azúrovú. Najtmavšie varianty modrej sa spájajú s jej hlbokou introspekciou a utrpením, najjasnejšiu verziu symbolizuje voda, ktorá jej prináša vnútorný pokoj a zmierenie. Nenecháva sa ňou unášať, prúdi v nej, splýva s ňou. Toto dielo je geniálne a zdá sa najviac prepracované do detailu.Mrazivé. (11.05.2019)

Velepíseň v Písni písní, ale ne zvuků, nýbrž barev (i když ani hudba nepřijde zkrátka). Zhruba tak lze hodnotit první film barevné trilogie předčasně zesnulého polského tvůrce, krok za krokem dozrávajícího k nadčasové, v plném slova smyslu klasické velikosti. Bez Juliette Binochové by ovšem vyznění filmu bylo sporé, i když i tak pozoruhodné. Binochové tvář nasvětlovaná ve velkých celcích i v detailech (až mrazí z několika okamžikových záběrů intimních scén a intenzity prožitku, kterou kamera zrcadlí jakoby přes sklo) vypovídá svou statickou bouřlivostí o nevypověditelném: o ztrátě muže, dítěte, smyslu života. Jakoby automatické pohyby, setrvačně vykonávané a prožívané stereotypní zvyklosti, člověk degradovaný na stroj, utrpení, neschopné slz, a proto ochromující, to je osud ženy, která ztratila vše, a přesto chce žít. Podvědomě hledá záchytné body k návratu do plného života a díky nenáhodným náhodám, rozbíjejícím zvnějšku tento neprostupný krunýř dusící obrany, je postupně také nachází. Manželova nevěra, pohrobní pastorek, představující pokračování rodiny, hudba, která v ní probouzí zřejmě dlouho dřímající vlastní schopnosti, muž, který ji odevždy miloval a jemuž se teď může - ale také nemusí - beze zbytku oddat. To je základní hodnotový okruh filmu a to je smysl tohoto dramatu bez děje. Závěrečné hudební finále, v němž se tato kataklyzmata slučují do syntetického, všeobjímajícího tvaru, se zdá být řešením uhrančivosti krásné, ale smutek a zmar symbolizující barvy, jež je ovšem současně i barvou trikolórové revoluce. Drama končí, naše okouzlení a prochvění zůstává. Zřejmě natrvalo. (13.05.2008)

Kieslowského konštruktívny polodokumentárny minimalizmus je pre intímny príbeh rozsahu psychologickej eseje na tému tragédie životných ciest a pálenia mostov ideálny. Dialóg vedený medzi obrazom, hudbou, strihom, slovom i divákom do bodky zodpovedá popisnému názvu, ktorý hovorí za všetko. Modrá - to je smútok, odcudzenie, odsúdenie, samota, depresia. Ochladnutie vo vzťahoch, v motiváciách, v putách, v cieľoch. Málo slov, mnohé medzi riadkami a v náznakoch. Uhrančivý civilný výkon Juliette Binoche. Hudba, ktorá prekračuje hranicu fyzického, obraz, ktorý postupne prechádza do mysle. Strih, ktorý nečakane utína, zatmievačky, ktoré znenazdajky berú. A predsa mi i napriek citlivému nakladaniu s témou chýba hlbšia myšlienková podstata, neodbytnejší pocit naliehavosti filmárskej výpovede o vnútornom utrpení. Predsa len je v pár momentoch cítiť až prílišné priblíženie sa sofistikovanému citovému vydieraniu, ktorému však nejde uprieť pôsobivosť. Film, ktorý má podobný efekt ako jemne a dôsledne komponovaná hudba - umenie. Ale chladné a v pár momentoch nie úplne presvedčivé. 75% (01.09.2014)