Tři barvy: Modrá

Geniálne majstrovské dielo režiséra Krzysztofa Kieślowského s maximálnym nasadením rodáčky z Francúzska,Juliette Binoche,ktorá hrá ženu,ktorá stratila všetko,t.j po autonehode zahynuli všetci okrem nej,t.j manžel-hudobný skladateľ a dcérka sú mŕtvi,tak táto voľakedy energická žena sa rýchlo ocitá na hranici nervového kolapsu,psychicky je totálne na dne... Človek,ktorý je na samom dne,keď chce začať znovu,s novým elánom do života,s ďalšími výzvami,s niekoľkými rozhodnutiami sa postaviť na nohy,tak to chce guráž,odhodlanie,energiu,vitalitu,originalitu,zmenu...Toto všetko má Julie Vignon - de Courcy,ktorá dokončí prácu za manžela,navštevuje matku,býva v novom byte,má vzťah,spoznáva zaujímavých ľudí... Perfektná réžia a herečka v hlavnej úlohe,áno to sú povestné čerešničky na torte,bez kamery Slawomira Idziaka,rodáka z Poľska,ktorý sa uchytil aj v Mekke Filmu,Hollywoode by film fungoval polovične,k tomu ešte pridám zvuk a hudbu,a toto sú francúzske ocenenia Césary,ktoré presne spĺňajú podmienky stanovené svojim ocenením.Z týchto oceňujem najviac výkon JULIETTE BINOCHE,ktorá pred 20 rokmi začínala u Krzysztofa Kieślowského... (06.01.2015)

Těžké rozhodování - Kieślowski je geniální scénárista, v průběhu filmu mě fascinovaly dokonalé perličky minipříběhů, detailů, chování. Horší je to s celkem, hlavní linii, která mě prostě postupně přestala zajímat. Podobně jsem na rozpacích, pokud jde o technické provedení - uhrančivá kamera, ze které mi doslova běhal mráz po zádech, skvělý střih a hudební režie,všechny tyto klenoty mi paradoxně kazila Preisnerova hudba, těžký, betonový monolit. Film tak přes svou univerzálnost a vyspělost stále trpí klasickým neduhem polské kinematografie - těžkopádností, patosem a divadelní afektovaností. Dobře, tak jsem si zahnidopišil, ale teď vážně - tohle musíte povinně vidět, je to klenot evropské kinematografie. (21.04.2009)

Kieślowski je jednoduše natolik osobitý autor, který má svou vlastní vizi a svou vlastní poetiku, že pokud se vám líbil jeden jeho film, budou se vám líbit i další. Ne proto, že jsou zábavné (humorné), ale proto, že mají co vyprávět. Děj vždycky něco řekne, a to jak příběhem, tak i postavami, kdy Juliette Binoche je neskutečná. (05.03.2016)

Kieslowského konštruktívny polodokumentárny minimalizmus je pre intímny príbeh rozsahu psychologickej eseje na tému tragédie životných ciest a pálenia mostov ideálny. Dialóg vedený medzi obrazom, hudbou, strihom, slovom i divákom do bodky zodpovedá popisnému názvu, ktorý hovorí za všetko. Modrá - to je smútok, odcudzenie, odsúdenie, samota, depresia. Ochladnutie vo vzťahoch, v motiváciách, v putách, v cieľoch. Málo slov, mnohé medzi riadkami a v náznakoch. Uhrančivý civilný výkon Juliette Binoche. Hudba, ktorá prekračuje hranicu fyzického, obraz, ktorý postupne prechádza do mysle. Strih, ktorý nečakane utína, zatmievačky, ktoré znenazdajky berú. A predsa mi i napriek citlivému nakladaniu s témou chýba hlbšia myšlienková podstata, neodbytnejší pocit naliehavosti filmárskej výpovede o vnútornom utrpení. Predsa len je v pár momentoch cítiť až prílišné priblíženie sa sofistikovanému citovému vydieraniu, ktorému však nejde uprieť pôsobivosť. Film, ktorý má podobný efekt ako jemne a dôsledne komponovaná hudba - umenie. Ale chladné a v pár momentoch nie úplne presvedčivé. 75% (01.09.2014)

Musím zopakovat to, co jsem napsal u Červené: dokonalý a bezchybný film. Červená sice stojí o stupínek výš díky své větší komplexnosti, ale i v Modré prakticky každá věta, replika, dialog představuje hlubokou myšlenkovou studnu, prakticky každá scéna má svou pocitovou barvitost, v tomto případě ve vážných hřmotných tónech depresivních modrých odstínů... Moc se těším na Bílou a přes extrémně vysoká očekávání nějak ani nemám strach, že bych mohl být zklamaný. (04.09.2009)