Tři barvy: Bílá

Přepsáno v březnu 2019. Tři barvy: Bílá je svéráznou komedií v rytmu tragédie od polského filmového básníka Krzysztofa Kieślowskiho. Bílá je barvou sněhu, chladu vnějšího i vnitřního, odcizení a naděje. Pojem Rovnost je rozzuřenou snahou ponížené lidské důstojnosti o nastolení spravedlnosti a hřejivého pocitu při dosahování satisfakce. V širším kontextu se tvůrci rozhlíží po stavu společnosti a za dychtivou potřebou postsocialistického Východu vyrovnat se hodnotě a podstatě bohatství Západu. Síla peněz je opojná, morální hodnoty omezují pohyb volného rozletu. Bílá je také jedinečnou romantickou baladou lásky, nenávisti, zrady a pomsty. Všechny protichůdné pocity se vzájemně mísí, žádný impuls se nedokáže oprostit od ostatních, slabost se nepromíjí a láska, byť ve zdeformované poloze, v hloubce touhy a smyslnosti přetrvává všechny stupně příkoří i úkladné hanby. Hlavní postavou odvetné reakce intimního zhanobení je Karol Karol (zajímavý Zbigniew Zamachowski), úspěšný kadeřník s momentální dysfunkcí tělesné možnosti uspokojení. Lidská důstojnost je rozervávaná na nicotné zbytečky bezradnosti. Niterné volání po spravedlnosti dostává odvahu a hlas stále sílí. Satirická jednoznačnost si vychutnává hrdinův návrat do vlasti. Lidské ponížení se rázně a vytrvale chystá na svůj velkolepý okamžik úplného vítězství. Bohatství stojí na prvním místě, nejdůležitější potřebou je ovšem stále a jen touha lásky. Hlavní ženskou postavou je Dominique Vidal (sebevědomá Julie Delpy), nevyzpytatelná bývalá Karolova manželka. Potřeba tělesnosti krutě trestá mužskou neschopnost. Láska překračuje hranici nenávisti, přesto z ní nikdy natrvalo neuteče. Sobecká láska uctívá znamení destrukce. Důležitou postavou je Mikołaj (pozoruhodný Janusz Gajos), mysteriózní osoba a nejupřímnější Karolův kamarád. Strážný anděl má pochybnosti o smyslu života, závan smrti je vykoupením, obrozením i zoufalým strachem niterné osamělosti. K výraznějším postavám patří Jurek (příjemný Jerzy Stuhr), Karolův starší bratr a provozovatel kadeřnického salonu. Je tichou silou, která podporuje a nemá žádné postranní úmysly. A také Karolův polský zaměstnavatel (Cezary Pazura), prototyp úspěšného muže nové etapy života po polském komunistickém martyriu. Ostré lokty jsou předností, rostoucí profit je jediným uspokojujícím cílem. Z dalších rolí: pravá a nebojácná ruka polského kšeftaře (Grzegorz Warchoł), Karolův svědomitý řidič Bronek (Jerzy Trela), výhodné pozemky prodávající starý venkovan (Jerzy Nowak), Karolův spolehlivý notář (Aleksander Bardini), či pověst o náhlém úmrtí vyšetřující policejní inspektor (Cezary Harasimowicz). Bílá je drsně neortodoxní komedií se satirickými zvuky o stavu a hodnotách společnosti v období euforického uvolnění politických poměrů. Bílá je očekávání a křížová výprava za osobní spravedlností. Bílá je naděje a láska, uvězněná v nedorozumění potřeb doby i jednotlivců. Bílá je svérázná romantická balada a nihilistické popichování. (14.08.2009)

Abych to nenatahoval, Bílá mě zaujala více než Modrá. Hlavní postavou je muž, který zůstane po rozvodu s manželkou Francouzskou v Paříži, a to bez bytu, financí a ještě obviněním ze žhářství na krku. Náhoda mu přihraje do cesty muže, který ho docela svérázným a riskantním způsobem dostane do Polska, kde se oba ještě více spřátelí. Náš nešťastník se však "zvetí", vypracuje se na bohatého muže a pak se opravdu stylově své exmanželce pomstí. Avšak takovým způsobem, který by asi někdo těžko v reálu praktikoval (ale o to je mi sympatičtější ;-)... (28.05.2008)

Další z nadpozemských a křehkých příběhů Krzysztofa Kieslowského. Příběh natolik neskutečný, že jsem ochotný připustit, že tohle se klidně mohlo někomu (plus/minus nějaký ten detail) přihodit. Krzysztof Kieslowski opět rozjíždí hru, u které si vůbec nejste jisti průběhem ani koncem. Nejednobarevné postavy, úžasná atmosféra, perfektní práce s kamerou, excelentní hudba Zbigniewa Preisnera etc. - nevím, co dříve chválit. V příběhu mně sice mírně zaskočily dvě situace; přišly mi jaksi scénáristicky nedořešené, ale o to v tomto příběhu vůbec nejde. Shrnuto a podtrženo: Nádherný, byť opět posmutnělý opus, kterému však ani tentokrát nechybí to, co je pro Krzysztofa Kieslowského tolik typické: naděje. (14.12.2004)

...AKO sa z neúspešného STROSKOTANCA Karola v Paríži, stáva mimoriadne úspešný BIZNISMEN KAROL doma vo Varšave, inak to, že sa vôbec dostal domov, tak za to sa môže poďakovať jedine „Mikulášovi” , ktorý ho prepašoval vo veľkom, 75 kilogramovom kufri... “A od toho SANTA CLAUS aj je, teda nosí všelijaké, živé i neživé darčeky” . Otázka za milión ? Ako sa najlepšie vypomstiť svojej bývalej manželke ? Zinscenovať vlastnú smrť, pohreb, na ktorom by mala dotyčná plakať, ak ju bude „nebožtík” tíško, malým ďalekohľadom pozorovať. Panuje tu tak trochu, zvrátený, morbídny - čierny humor, ktorý funguje na 100 % ! Len pri spätnom pohľade, mi film absolútne nič strhujúce nepriniesol, iba intenzívnu snahu hlavnej postavy, čo sa tak nejak snaží dostať svojej EX do nohavičiek. Škoda, pretože za tým všetkým stojí nik iný, ako renomovaný POLIAK Krzysztof Kieślowski. Ešte dávam jasnú šancu poslednej z farieb - RED. Pevne verím, že sa to bude niesť v inom duchu. PS : Na sekundu sa tu mihne francúzska krásavica Juliette Binoche, ktorú ani nie je poriadne vidieť. (16.12.2017)

Tento film se do mě zakousl s takovou razancí s kterou jsem ani nečekal. Toto moje první setkání Kieslowskim a můžu už ted říci že jsem si ho zamiloval. Jeho příběh jednoho polského loosera, je neodolatelný. Hned ze začátku jsem se s ním ztotožnil, mu prostě nešlo nedržet palce. Jeho životní pády sice bolely ale také bavili, jen vzpomenme scénu s kufrem nebo jeho první job jako ochranka. Civilní herectví Zamachowskiho mě doopravdy okouzlilo. Ovšem není to jenom komedie, je to především film o velké a nekonečné lásce. Tento film nejen dojme ale i pobaví. Připočtěme geniální pomstu, kterou jsou schopní jenom zamilovaní, dostane se nám opravdu Filmu s velkým F, který probudí divákovo srdce v záplavě citu... (21.07.2006)