Tři barvy: Bílá

Kieslowskeho prostřední část Tří barev je v hodně směrech netypická. Především není tak režisérsky výrazná (méně poetiky) a místy disponuje humorem. Ten je v některých scénách osvěžující, ale jindy působí zbytečně, a to především v kombinaci s podnikatelskou satirou, která mě bohužel neoslovila (právě v těhle místech film začíná působit lehce obyčejně). Naopak se mi líbilo několik nenásilných reminiscencí na první Modrou (už se těším čím mě překvapí Červená). Vezmu-li to kolem a kolem, je pro mě Bílá povedený film, i když možná trochu nenápadný, ostatně jako barva sama. 9/10 (13.03.2009)

Nemůžu říct, že bych ten vztah toho polského instalatéra Jacka a francouzské femme fatale Dominique, nějak pochopil. Jako uznávám, že láska dokáže být svině, ale tady to vysloveně dostávala takovou novou neotřelou, dosud neobjevenou, dimenzi. Celkově se ale jedná o vztahově nesmírně zajímavý snímek, kde vyvrcholení celého námětu přichází se závěrem, který se v podstatě povedl. Pro ono vztahové nepochopení ale zůstávám u slušných tří hvězd. (20.01.2019)

Druhá časť z trilógie troch farieb, Biela, je u mňa o čosi slabšia. Nie, že by to bolo zlé, no priklonenie sa ku komédií mi v tak depresívnom námete úplne nesadlo, no inak som bol spokojný. Opäť nádherná, citlivá kamera, kvalitný scenár podaný realistickou formou (paktovanie z pozemkami a katastrom je naozaj obšírna téma), to všetko ma u Kieślowského dostáva, Snímka nepriamo nadväzuje na prvú časť a s novými postavami zachytáva posadnutosť láskou, nádejou pre lepší život a sociálne štruktúry v post-komunistickom Poľsku. (09.11.2018)

Nejslabší článek Kieslowskeho trilogie. Oproti Červené a Modré se mě tento příběh příliš nedotknul, nemá ani tak sofistikovaný, symbolický a hluboký děj. Rovněž použití bílých prvků v záběrech bylo nepostačující a nebylo tak bijící do očí jako v případě Červené. To ovšem nic nemění na tom, že se jedná o velmi kvalitní film pojednávající o lásce, odkopnutí a pomstě právě prostřednictvím oné lásky. Rovněž je to film lehce si pohrávající s historickými souvislostmi, jejichž zpracování divák historie znalý jistě ocení. (10.02.2010)

...AKO sa z neúspešného STROSKOTANCA Karola v Paríži, stáva mimoriadne úspešný BIZNISMEN KAROL doma vo Varšave, inak to, že sa vôbec dostal domov, tak za to sa môže poďakovať jedine „Mikulášovi” , ktorý ho prepašoval vo veľkom, 75 kilogramovom kufri... “A od toho SANTA CLAUS aj je, teda nosí všelijaké, živé i neživé darčeky” . Otázka za milión ? Ako sa najlepšie vypomstiť svojej bývalej manželke ? Zinscenovať vlastnú smrť, pohreb, na ktorom by mala dotyčná plakať, ak ju bude „nebožtík” tíško, malým ďalekohľadom pozorovať. Panuje tu tak trochu, zvrátený, morbídny - čierny humor, ktorý funguje na 100 % ! Len pri spätnom pohľade, mi film absolútne nič strhujúce nepriniesol, iba intenzívnu snahu hlavnej postavy, čo sa tak nejak snaží dostať svojej EX do nohavičiek. Škoda, pretože za tým všetkým stojí nik iný, ako renomovaný POLIAK Krzysztof Kieślowski. Ešte dávam jasnú šancu poslednej z farieb - RED. Pevne verím, že sa to bude niesť v inom duchu. PS : Na sekundu sa tu mihne francúzska krásavica Juliette Binoche, ktorú ani nie je poriadne vidieť. (16.12.2017)